Petr Honzejk: Andrej Babiš na protiromské stezce

Na předvolební návštěvě Varnsdorfu, v debatě s místními bílými občany, kteří mají problémy s romskou komunitou, prohlásil: „Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To co píší v novinách, ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“

Něco takového jsme dosud slýchali většinou jen z úst představitelů otevřeně rasistických formací typu Sládkových republikánů, nebo Dělnické strany. Je to výrok na hranici popírání holocaustu, což je mimochodem v šestnácti zemích, včetně Česka, trestný čin.

Babiš se sice nakonec omluvil, a trvá na tom, že jeho výrok byl vytržen z kontextu. Přesto je případ varující. Už jen to, že politik při debatě o řešení sociálních problémů Romů dojde k tématu koncentračního tábora, je naprosto šílené, kontext nekontext.

A pokud nadto cituje výrok, který de facto popírá, že v táboře docházelo k vraždění, je to ještě horší. Snaha se zalíbit, být jak se módně říká „nekorektní“ u politika Babišova typu nepřekvapuje, ale tohle je za všemi myslitelnými hranami. Následná omluva, ke které byl dotlačen, otupuje ostří jen mírně.

Jen stručně fakta: Takzvaný „cikánský tábor“ vznikl v Letech u Písku z rozkazu šéfa gestapa Heinricha Himmlera v roce 1942. Krátce předtím nacisté přijali plán na vyhlazení Židů a Romů a tábor v tom hrál na českém území podstatnou roli.

Rozdmychávání nenávisti

Andrej Babiš|foto: ČTK, Drahoslav Ramík,ČTK

Do května 1943 v něm bylo internováno celkem 1 309 lidí, více než čtvrtina otřesné podmínky nepřežila. Přes 500 romů bylo z Let transportováno do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde zahynuli. Tohle je tedy to, co Babiš žoviálně nazývá „pracovním táborem“.

Je pravda, že Babiš není první, kdo utrpení Romů zlehčoval. V roce 2005 tehdejší prezident Václav Klaus řekl: „Není to opravdu koncentrační tábor v tom slova smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí slovu koncentrační tábor a vidí Osvětim, Buchenwald a tyto věci."

Rozdíl je ovšem v tom, že Klaus hovořil o táboře v Letech spíše akademicky, z historického pohledu. Nepoužíval ho na rozdíl od Babiše v kontextu debaty o řešení současných problémů na severu Čech.

Právě z tohoto rozdílu je zřejmé, že se předseda hnutí ANO, vicepremiér a ministr financí nedopustil jen šíření „blbostí“, jak to komentoval předseda vlády Bohuslav Sobotka. Možná si to neuvědomil, ale rozjel v honbě za voličskými hlasy nebezpečnou hru na pomezí rozdmychávání nenávisti.

Je velkou otázkou, jestli by v některé západoevropské zemi mohl politik po takovém výroku, byť by se za něj následně pod tlakem omluvil, zůstat ve vládní funkci. Názor ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera, že by Babiš měl autorství výroku buď přesvědčivě vyvrátit, nebo odejít z politiky, vůbec není přepjatý.

Pokud se zlehčování hrůz minulosti nepostavíme opravdu s veškerou razancí, jsme na nejlepší cestě tyto hrůzy v nějaké, i když třeba ne v tak děsuplné, verzi opakovat.