Petr Honzejk: Lidovci mezi papežem Františkem a Jiřím Čunkem

„My v KDU-ČSL už máme plné zuby být tím poštěkávajícím šestiprocentním ratlíkem. Tím jazýčkem na vahách, který je sociálním svědomím pravicových vlád a zodpovědným prvkem v levicových vládách. Nás už to nebaví. Chceme být vůdčí, rozhodující silou,“ říká sebevědomě Bělobrádek.

Dalo by se to odbýt tím, že je to pouhé předsjezdové velikášství, po kterém ratlík zajede zase do boudy, ale tak rychle s tím být hotovi nemůžeme. Bělobrádek zpravidla ví, co říká.

Když byl před sedmi lety coby neznámý veterinář poprvé zvolen do čela strany, která pár měsíců předtím vypadla z poslanecké sněmovny, většina komentátorů soudila, že je to poslední hřebík do víka rakve tradiční křesťanské partaje. A ejhle. Bělobrádek KDU-ČSL doslova vzkřísil, vytáhl ji do sněmovny i do vlády.

Dnes mají lidovci preference před osm procent a atakují tak nejlepší historické výsledky z doby předsednictví legendárního Josefa Luxe. Toho mimochodem Bělobrádek za rok může překonat i v době pobytu v předsednickém křesle.

Pavel Bělobrádek|foto: Filip Jandourek

Jako sůl

Ne, tenhle chlapík z Náchoda není tlučhuba. Má za sebou výsledky, a není přehnané říci, že je to jeden z největších politických talentů Česka. Takže jeho vizi lidovců jako jakéhosi integračního jádra demokratických, nesocialistických proevropských názorových proudů je potřeba brát vážně.

To ale neznamená, že by bylo napůl hotovo. Problém je zejména v tom, že voliči, které by měl oslovit integrační projekt, o němž uvažuje Bělobrádek, jsou zpravidla liberálové, takže sociální konzervatismus KDU-ČSL vydýchávají jen těžko.

Pokud budou lidovci, tak jako dosud, asociování s výroky Jiřího Čunka, který například soudí, že si matky samoživitelky za problémy můžou samy, protože si měly včas rozmyslet, s kým se vyspí, nemají u liberálů valnou šanci. Jde vlastně o to, co bude reprezentovat adjektivum „křesťanská“ v názvu KDU- ČSL.

Jiří Čunek|foto: Filip Jandourek

Pokud to bude křesťanství papeže Františka či liberálních biskupů typu Tomáše Holuba, pak je to nadějné. Pokud se ovšem pod hlavičkou křesťanství bude skrývat primárně čunkismus ve stylu „ženská u plotny, cikán za plotem,“ měli by lidovci na to, že by se stali centrem širší platformy, schopné oslovit i voliče Starostů či TOP 09, raději zapomenout.

Testem reálnosti Bělobrádkových vizí bude už víkendový sjezd. Znovuzvolení Pavla Bělobrádka předsedou je jisté. Otázkou ale je, jak velkou podporu získá Jiří Čunek – pokud by se stal stranickou dvojkou, nebyla by to pro Bělobrádka dobrá zpráva. Radost by měl naopak Andrej Babiš, kterého pojí se zlínským hejtmanem vzájemné sympatie a kdo ví, co ještě.

Neméně důležité pak bude, jak se delegáti lidoveckého sjezdu postaví k chystané volební koalici se Starosty - což je na jednu stranu riskantní projekt, ale na stranu druhou, pokud skutečně chtějí lidovci být něčím víc, než šestiprocentním ratlíkem, musí se naučit myslet velkoryse.

Jak to dopadne, uvidíme v sobotu odpoledne. Člověk ale nemusí být rovnou praktikujícím katolíkem, aby lidovcům přál při rozhodování na sjezdu šťastnou ruku. Česko potřebuje silnou protiváhu vůči nejrůznějším populismům, ať už s firemním či národoveckým nádechem, opravdu jako sůl.