Petr Honzejk: Obrana unijních hranic? Proč ne. Ale kolik na to dáme?

Andrej Babiš přišel s nápadem na uzavření Schengenského prostoru. A ministr vnitra Milan Chovanec na twitteru zvolal: „Pojďme se bavit o razantní společné obraně unijních hranic. Ne si házet horké brambory přes sousedský plot."

Na první pohled je potěšující, že všichni hovoří o společném evropském řešení. Proti ultrapopulistickým výrokům lidí, jako Tomio Okamura, Konvička nebo Klára Samková, kteří by nejraději zrušili Schengen či rovnou Evropskou unii, a zadrátovali Česko, to zní přeci jen racionálněji.

Jenže bližší pohled odhaluje dvě základní vady. Především většina exekutivních politiků mluví, podobně jako populisté, v militaristických termínech. V běžencích vidí jen jakousi nepřítelskou armádu, invazní jednotky, které nás chtějí zničit.

Čtěte také

Srovnejme to, co říká Zemana, Babiš či Chovanec s výroky Angely Merkelové. Německá kancléřka například doslova prohlásila: „Nemůžeme tolerovat ty, kteří nejsou připraveni pomoci tam, kde právo i lidskost pomoc přikazují“ a dodala že "Každý musí mít právo na spravedlivé posouzení žádosti o azyl a na to, aby se k němu přistupovalo lidsky". Tenhle rozměr ve výrocích jmenovaných českých politiků zcela chybí.

Je třeba přiznat, že například premiér Sobotka a vicepremiér Bělobrádek se vyjadřují s větší empatií, ale jejich hlas v celkovém antiuprchlickém lomozu zaniká. Není divu, že v české společnosti narůstá strach.

Agresivní chování vůči cizincům je podle Angely Merkelové nepřijatelné|foto: ČTK/AP, Jens Meyer,ČTK

Druhý problém českých návrhů na společné evropské řešení uprchlické krize je prozaičtější. Máme plná ústa společné obrany vnějších hranic, ale pokud se podíváme na tvrdá data, musíme konstatovat, že to jsou jen prázdné, v nejlepším poloprázdné řeči.

V letošním roce dá Česko podle vládní zprávy na pomoc ostatním zemím 200 milionů korun. Na to, že jde o téma, které hýbe společností, je to zoufale málo. V této částce jsou navíc zahrnuté i takové projekty jako podpora vnitřně vysídlených v Gruzii a na Ukrajině, což jsou oblasti, které z migračním tlakem, o který nyní především jde, nemají nic společného.

Čtěte také

Společná ochrana vnější hranice Unie je samozřejmě nezbytná. Jenže pokud Česko odmítá jiné projevy solidarity unijních zemí, jako spravedlivé rozdělení běženců, kteří v Evropě už jsou, mělo by mluvit naprosto konkrétně. Říci, jak si ochranu hranic představujeme a hlavně kolik peněz a kolik prostředků jsme ochotni poskytnout.

Dokud to neuděláme nemůžeme se divit, že nás budou v Německu, Itálii, Řecku, Švédsku, tedy v zemích, které jsou jsou migrací postiženy nejvíc, považovat za mluvky.

Zatím dokážeme jen poradit, ale nikoli otevřít kapsu. V důsledcích děláme přesně to, co u druhých kritizuje ministr vnitra Chovanec: Házíme horké brambory přes cizí plot.