Petr Honzejk: Poslanci komplikují nezávislým kandidátům cestu na Hrad

Především zákon přichází poměrně pozdě. Stále chybí souhlas Senátu, podpis prezidenta a do prezidentských voleb zbývá už jen rok. Veďme sportovní analogii – rok před startem světového šampionátu ve fotbale stále není jasné, jak bude vypadat kvalifikace. Ne, tohle není seriózní přístup. Nelze se divit, že někteří nezávislí kandidáti, například Michal Horáček, vidí v průtazích pokus, jak zkomplikovat kandidaturu všem, kdo nebudou mít přímou podporu politických stran. Stranickému kandidátovi totiž stačí podpisy 10 senátorů nebo 20 poslanců, petici nemusí řešit.

Neméně důležitý je požadavek na uvádění čísla občanského průkazu nebo pasu. To může pro řadu lidí představovat důvod, proč petiční arch nepodepíší. Číslo občanského průkazu je osobní údaj, usnadňující podvodníkovi udělat lumpárnu na něčí úkor. Sám o sobě sice ne, ale v kombinaci s rodným číslem už ano. Představa, že někomu předáváte údaj, který nakonec může skončit tím, že si na vaše jméno někdo vezme půjčku a vy následně skončíte v exekuci, není v Česku z kategorie sci-fi.

Někdo tomu může říkat paranoia, jenže pokud bude výsledkem neochota podepisovat podporu kandidátů, je úplně jedno, jak to nazveme. Padesát tisíc podpisů totiž vůbec není málo. I v první přímé volbě, kdy nikdo po nikom číslo občanky nechtěl, například Vladimír Dlouhý sebral horko těžko 59 tisíc podpisů, což mu po odečtení těch neplatných ani nestačilo na to, aby se mohl voleb zúčastnit. Lze odhadovat, že splnit padesátitisícový limit bude za těchto podmínek opravdu fuška, a to i pro veřejně známé nezávislé kandidáty.

Michal Horáček|foto: Filip Jandourek

Na seznam rizik můžeme přidat i riziko manipulací. Pokud by, nedej bože, někdo provedl hackerský útok na evidenci občanských průkazů, může mít nakonec podpisů, kolik chce. A už jenom samotný fakt takového útoku by zpochybnil celý proces sběru podpisů a tím by byly narušeny prezidentské volby jako takové. Je to sice jen teoretická možnost, ale riziko je nenulové.

Mnohem lepší by bylo zvolit rakouský model. Tamní kandidát pro prezidentské volby musí sehnat 6 tisíc ověřených podpisů, přičemž ověřování se provádí na úřadech, takže odpadá možnost zneužití a manipulací. Funguje to, nikdo si nestěžuje. V Česku jsme si příznačně zvolili cestu rizikovější, s mnoha neznámými. Inu, proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že ano. Prezidentskou kampaň obtěžkáváme problémy dříve, než vůbec začala. Raději nedomýšlet, co nás v následujícím roce ještě čeká...

Autor je komentátor Hospodářských novin.