Petr Honzejk: Předsudky zakázat nelze

V rychlosti o co jde. Několik Romů si u Šabatové stěžovalo, že je realitní kanceláře diskriminují. Odmítají je prostě proto, že jsou Romové, aniž by o nich cokoli jiného věděli.

Vládní zaměstnanci realitky obratem otestovali a zjistili, že se to skutečně děje. Teď má jedna z realitních makléřek z ústeckého kraje na krku žalobu o omluvu a sto tisíc korun odškodného.

Domnívám se, že jakkoli je snaha Šabatové bojovat proti diskriminaci sympatická (od toho nakonec institut ombudsmana máme), v tomto případě jde o přešlap. Či přesněji řečeno o skok slona do porcelánu.

Čtěte také

Problematické je už samo testování realitek. Je to v podstatě provokace, což je obecně problematický princip. Stát by neměl provokovat nezákonné jednání. Lze to snad ospravedlnit v případě testů integrity u státních úředníků v souvislosti s korupcí, ale pokud jde o vztahy mezi občany, je to už zcela jistě za hranou.

I kdybychom ale připustili, že diskriminace je tak závažný problém, že při jeho řešení účel světí prostředky, museli bychom si položit otázku, jestli tímhle způsobem lze zamýšleného účelu dosáhnout. A odpověď zní – jednoznačně ne.

Provokace a následný trest pro realitku či majitele bytu povede pouze k tomu, že selekce zájemců bude pokračovat skrytě. Už se neřekne otevřeně „jste Rom, nechceme vás“, najde se jiný důvod. A vlastně se ani hledat nemusí.

Povinnost uzavřít nájemní smlouvu podle principu „kdo dřív přijde, ten bydlí“ neexistuje. A zákon nezná ani povinnost odmítnutým zájemcům cokoli vysvětlovat. Na neblahé diskriminační praxi se nezmění vůbec nic.

Sama ochránkyně práv Anna Šabatová ve vyjádření k případu píše, že příčinou problémů jsou – cituji - anticiganistické předsudky. Souhlasím. Hodnotit někoho jen podle příslušnosti k etnické skupině či národnosti není nic hezkého. Lépe řečeno je to odpudivé.

Čtěte také

Jenže Šabatová si už bohužel neuvědomuje, že předsudky se nedají ani zakázat, ani zrušit tím, že za ně někoho odsoudíme. V boji s předsudky represe nejenže nefunguje, spíše je posiluje.

Co funguje, je jedině trpělivé uplatňování měkké síly. Zlepšování podmínek pro život Romů, sociální programy, například dostupnější sociální bydlení, likvidace byznysu s chudobou, zdůrazňování pozitivních příkladů, jak dovnitř romské komunity, tak směrem k majoritě.

Anna Šabatová|foto: Šárka Ševčíková

Zkrátka cokoli, co vede k integraci, která jediná může překonat vnímání nezanedbatelné části většinové populace, které pouhý pohled na Roma asociuje možný problém.

Zdálo by se, že proti sobě stojí dvě práva, která nelze smířit. Právo nakládat se svým majetkem a právo nebýt diskriminován. Řešení ale existuje. Nespočívá v tom, že upřednostníme jedno nebo druhé. Ale v tom, že se budeme rozumnou politikou snažit, aby jednotlivců, kteří se chtějí chovat diskriminačně, ubylo do té míry, že přestanou být reálným problémem.

Je to na dlouho, není to efektní jako soudní proces vyvolaný veřejnou ochránkyní práv. Ale v Česku, zatíženém na jedné straně dlouhodobým neřešením problémů Romů a na straně druhé zažranými předsudky nic jiného pomoci nemůže.