Petr Honzejk: Stropnický nebo smrt?

22. leden 2016

Základní podmínkou přežití jakéhokoli organismu, včetně politických stran, je schopnost ve správnou chvíli aktivovat pud sebezáchovy. Strana zelených, která si o víkendu zvolí nové vedení, má pravděpodobně poslední příležitost to udělat.

Preference se pohybují kolem dvou až tři procent, zelená témata skomírají na okraji zájmu veřejnosti, jméno současné předsedkyně Jany Drápalové znají maximálně členové strany a političtí zpravodajové. Zelený čtyřlístek ve stranickém znaku vadne.

Jak ho vzkřísit? Tradičními prostředky to půjde jen těžko. Zájem o ekologickou agendu v Česku setrvale klesá. Podle studie KPMG například zájem o ekologicky šetrné výrobky za posledních patnáct let klesl ze 43 na 27 procent.

Jen čtvrtina Čechů je ochotná omezit cestování autem kvůli znečištění. Ekologické organizace a jejich činnost netáhnou. Za této situace vede k sebezáchově jediná cesta. Zelení si musí do čela zvolit osobnost, která dokáže stranu dostat do popředí zájmu.

Čtěte také

I v politice platí logika šoubyznysu – o kom se nemluví, ten neexistuje. A při vší úctě k ostatním kandidátům, Petru Štěpánkovi a Janu Šlechtovi je v nabídce jen jedno jméno, které dává záruku, že se o zelených zase bude mluvit - Matěj Stropnický.

Je sice pravda, že dvaatřicetiletý exnáměstek pražské primátorky Krnáčové není zrovna konsensuální politik. V pražské politice se říká, že jednotka absolutní nesnesitelnosti je jeden milistropnický. Jenže důležité je něco jiného. Se Stropnickým můžete nesouhlasit, můžete ho nesnášet, ale určitě ho nepřehládnete.

Matěj Stropnický

Přesvědčí vás, že to, co dělá, dělá naplno, s absolutním zaujetím. A to je to, co čeští zelení potřebují. Celé zelené hnutí mělo v sobě od počátku složku jakéhosi aktivistického nadšenectví, ne nutně ve smyslu odporu proti systému, ale spíše přímosti, originálosti, jinakosti. Dvouřadé sako zeleným politikům zkrátka příliš nesedí.

Dalo by se namítnout, že největšího úspěchu dosáhli zelení v době, kdy sázeli naopak na jistou serióznost až pravicově liberálního střihu. V roce 2006 je dovedl Martin Bursík až do vlády. Jenže pokus o opakování jeho strategie by byl naivní. Liberální městští voliči, kteří tehdy tvořili základ úspěchu, jsou dávno jinde. Většinou následovali Karla Schwarzenberga na cestě od Strany zelených k TOP 09.

Čtěte také

Pokud se zelení chtějí zachránit, musí se vydat nalevo, což je směr, kam je chce vést právě Stropnický. Paradoxně jim může nahrát současný hysterie kolem uprchlické krize, které propadá většina partají, včetně části ČSSD.

Stále ještě tady je nezanedbatelná část českých voličů, kteří nezastávají názor, že co muslim, to potenciální terorista a nechtějí s vaničkou multikulturalismu vylít i toleranci a humanitární ohledy. A právě tyto voliče by zelení mohli oslovit.

Zda by Stropnického charisma stačilo, aby se zelení vrátili nad pět procent a měli šanci se v roce 2017 vrátit do sněmovny, je velká otázka. Jiná schůdná cesta ale zřejmě není. Bude to znít drsně, ale pro zelené nyní platí parafráze hesla Che Guevary: Stropnický nebo smrt.

Strana zelených (SZ)
autor: Petr Honzejk
Spustit audio