Petr Honzejk: Teror v Nice překonal hranice myslitelného
Komentář novináře Petra Honzejka k událostem ve Francii.
Vraždění v Nice není jen dalším z řady teroristických útoků. Je zlomové hned v několika ohledech. Zaprvé jde o jakési symbolické potvrzení, že teroristé útočí na samotnou podstatu evropské civilizace. Po útoku na redakci Charlie Hebdo, který se dal interpretovat jako útok na základní svobodu projevu, po vraždění v rockovém klubu Bataclan, což byl útok na svobodomyslnost, radost ze života, přišel atak s nejhlubší symbolikou. Vraždění v den oslav výročí francouzské revoluce s jejími hesly volnosti, rovnosti a bratrství.
Pokud to ještě někomu nebylo jasné, nyní se to nedá popřít. Fanatikům jde o nastolení řádu, který stojí na opaku hesel francouzské revoluce. O řád, kde vládne zotročení, podřízenost, nenávist.
Útočník věděl, že když najede nákladním automobilem do slavícího davu, zabije velké množství dětí. Jeho čin tak už není možné posuzovat ani v kategoriích náboženského fanatismu, pokud by tam takový motiv byl přítomen– nikdo si přeci nemůže myslet, že se zalíbí jakémukoli Bohu, pokud bude vraždit bytosti, které nemohou vůbec za nic a to ani zprostředkovaně. Petr Honzejk
Útok přestoupil hranice dosud myslitelného. Útočník věděl, že když najede nákladním automobilem do slavícího davu, zabije velké množství dětí. Jeho čin tak už není možné posuzovat ani v kategoriích náboženského fanatismu, pokud by tam takový motiv byl přítomen– nikdo si přeci nemůže myslet, že se zalíbí jakémukoli Bohu, pokud bude vraždit bytosti, které nemohou vůbec za nic a to ani zprostředkovaně. Vraždit nevinnost je čiré, ničím neospravedlnitelné zlo. S takovými lidmi nelze vyjednávat. Je možné je pouze potírat veškerou silou, která je k dispozici.
Variace na izraelskou realitu
Nebude to snadné, protože útok v Nice byl zlomový i pokud jde o provedení. Vjet do davu s nákladním autem je něco zcela jiného než použít výbušniny nebo zbraně. Není k tomu potřeba v podstatě nic – žádný výcvik, žádná složitá logistika. Jen jeden fanatik ochotný zemřít. Raději ani nemyslet, kolik takových nejen po Francii chodí. Je jasné, že boj proti proměňujícímu se teroru bude ještě mnohem těžší, než si kdo dokázal před vražděním v Nice představit.
Evropu bohužel pravděpodobně čeká variace na izraelskou realitu. Nezbude, než se naučit s terorem žít, což už připustil francouzský premiér Manuel Valls. Co to ale znamená? V každém případě na teror tvrdě odpovídat, posilovat tajné služby, zlepšit mezinárodní výměnu informací, mnohem lépe kontrolovat všechny, kdo do Evropy přicházejí.
Ale zároveň se nedat vyprovokovat k paušální nenávisti, podobné té, kterou reprezentujínapříkladislamističtí vrazi. Je samozřejmě stále těžší tváří v tvářvšem těm odpornýmmasakrůms islámskými symbolyvysvětlovat, že neplatí co muslim to potenciální terorista. Ale pokud to nedokážeme, naplníme plán fanatiků, kteří ze všeho nejvíc chtějí skrze šíření strachu a nenávisti rozložit evropskou společnost, poštvat jedny proti druhým. A jak už řečeno, volnost rovnost a bratrství nahradit zotročením, podřízeností, nenávistí. Dejme pozor na to, abychom se v dobré víře, že bojujeme proti vrahům, nakonec nestali jejich mimoděčnými spojenci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.