Petr Příhoda: Jak diskreditovat Ukrajinu

Jedno schéma nabízí ruská propaganda, která přisuzuje dnešní krizi ukrajinskému nacionalismu a jeho fašistickým sklonům. U nás může zapůsobit na starší generaci, která pamatuje poválečnou aféru tzv. banderovců. Připomeňme si ji.

Sovětská ústřední moc se od počátku střetávala s ukrajinským odporem. Stalin se rozhodl zlomit ho násilnou kolektivizací v 30. letech. Následoval několikaletý masový hladomor, který tam prohloubil ostře protisovětské cítění venkovského obyvatelstva.

Odtud pak jev z počátku války, nám nepochopitelný, kdy Ukrajinci (v západní části země) vítali nacistickou Wehrmacht jako osvoboditelku. Záhy se ukázalo, jak nešťastná to byla volba. Někteří Ukrajinci se rozhodli pro partyzánský boj, nejprve proti Němcům, pak proti postupující sovětské armádě. V jeho čele stanul Stěpan Bandera.

Beznadějnost jejich postavení po válce posilovala brutalitu bojovníků a posléze vedla k zoufalému rozhodnutí probít se na Západ. Tedy skrze země s prosovětskými režimy, včetně té naší. Podařilo se to jen nemnohým. Na Slovensku se občas dostávalo banderovcům podpory místních, zejména Rusínů (to pak byl argument pro likvidaci řeckokatolické církve).

Čtěte také

Bývalo to velké téma zdejší oficiální propagandy. Tou se nenechal ovlivnit literární historik Václav Černý a vydal o tom počet ve svých Pamětech. Později popsal tuto tragickou epizodu v širším kontextu historik Ján Mlynárik.

Vzpomínka na ni dožívá ve starší generaci na západě Ukrajiny. Není jasno, zda se ještě může stát významnou politickou silou. Dnes je téma připomínáno ruskou propagandou ve snaze diskreditovat to, co se na Ukrajině děje.