Petr Příhoda: Miloš Zeman – a kdo po něm

Děje se to i lidem zabývajícím se politikou. Nejsou s jejím stavem spokojeni. Přisoudí to třeba poměrnému volebnímu systému, a proto hurá, zaveďme ten většinový. Nenapadne je, že ta mizérie je důsledkem celkového stavu společnosti, její vzdělanostní úrovně, hodnotové orientace, právního vědomí, obecného způsobu komunikace atd. A že se projeví i po zavedení většinového systému, i když jinak. Zatím jsme ho nezavedli, zato se prosadil nápad volit hlavu státu přímo, všelidově.

Podnětem byl skandální průběh druhé prezidentské volby Václava Klause. Ale ani jeho první volba nebyla prosta jisté trapnosti. Ba ani volba jeho předchůdce. Tak se zrodil zkratkový závěr: nejsou-li schopni důstojně volit hlavu státu zákonodárci, ať ji volí „lid“! Ti, kdo upozorňovali na iracionalitu toho záměru, nebyli vyslyšeni. Tak jsme zvolili Miloše Zemana. Už se stačil předvést. Je nadmíru sebevědomý a pokládá své oponenty za nekompetentní. Při každé příležitosti jim to dává najevo a maří jejich úsilí. Do politického procesu vnáší ještě více nestability, neboť je zdrojem nepředvídatelnosti jaksi navíc. Někteří mu to zazlívají, ale mnozí to schvalují. Prý zaslouženě trestá neoblíbené politiky. Posiluje tím nechuť k parlamentní demokracii a nahrává touze po vládě silné ruky.

Co takhle vrátit se k předchozímu způsobu volby? To už nepůjde. Proto je možné, že při přímé volbě bude Miloš Zeman zvolen i podruhé (pokud se jí ve zdraví dožije). A kdyby ne, kdo tedy po něm? Tu otázku není slyšet. Měli bychom si ji vzít na starost. Už dnes.