Petr Příhoda: Strany bez členstva a bez kontroly veřejnosti

Někde své členy přesně neevidují a sázejí na stálé sympatizanty, voličské jádro, které prostředkuje intimní kontakt strany s veřejností. Komplikuje to účast reklamních agentur a médií. Ale komunikace strany s veřejností, nejlépe obousměrná, neztrácí na významu. Právě tento předpoklad našim stranám chybí.

Všechny totiž vznikly až po listopadovém převratu, většinou tzv. na zeleném drnu. Až na dvě. Lidovci vzešli z pokusu oživit trosky kdysi solidní strany. A KSČM je podivným pahýlem své totalitní předchůdkyně. ČSSD sice občas deklaruje návaznost na někdejší sociální demokracii, ale o kontinuitě tu nemůže být řeč. Veřejnost má navíc k politickému stranictví nechuť a strany se ustavily bez její účasti. A jen s nepočetným členstvem. Anebo žádným.

Členská základna je jedním ze zdrojů vnitřního života strany. Pokud je ovšem početná, není pasivní a pokud ji spojuje zkušenost společně prožité historie. Pokud ji strana nemá, ujme se vedení nejobratnější zájmová skupina. Voliči na její složení nemají vliv a často ani neznají její skutečné záměry. Naší jedinou možností vstoupit do politické soutěže jsou volby. Při naší malé znalosti soutěžících vzroste význam reklamních agentur a médií. Ty vytvoří náladu, podle níž se pak voliči rozhodují (pokud vůbec přijdou), aniž by se řídili racionální úvahou. Víme vlastně my, veřejnost, co jsou ty naše strany zač? Moc ne.

Strany proto nejsou patřičně kontrolovány veřejností. Tato slabina naší demokracie trvá, i když stávající koalice prokázala schopnost se dohodnout. Zatím. Ale my nevíme, jak se bude profilovat hnutí ANO, jak dopadne napětí mezi užším vedením ČSSD a hejtmany, ani jak a proč budou lidovci ochotni sahat k ultimátům. Nevíme ani, co se vyklube ze stran tč. opozičních. Proto příliš nepočítejme se stabilitou našich poměrů. Ledaže by se jejich tmelem stala svéhlavost hlavy státu. Je tu ještě jedna možnost: poučenější veřejnost.