Petr Žantovský: Je třeba zavést kvóty pro ženy?
Ministr vnitra, sociální demokrat Milan Chovanec, poslal do připomínkového řízení návrh změny volebního zákona, jímž chce zavést povinnou kvótu žen – třetinu na každé kandidátce. Straně, která to nesplní, navrhuje snížit o třicet procent každoroční příspěvek na mandát.
Z celé politické scény zatím návrh přivítal jen Chovancův vládní kolega Dienstbier, který tleská zejména myšlence sankcí. Doslova říká: „Jestliže stanovíte kandidátky z hlediska rovnoměrnějšího zastoupení žen, tak to nemá smysl bez sankce.“
Jak si tuto zprávu uprostřed léta – s velmi dalekým výhledem na příští parlamentní volby – vysvětlit? Vcelku jednoduše. Je okurková sezóna, novináři nemají příliš o čem psát, pokud nepočítáme dokola papouškované unisono komentáře k situaci na Ukrajině. Válce v Gaze nikdo moc nerozumí, a tak se Chovancova kvotace docela hodí na vyplnění stránek deníků a minut vysílání.
Přidanou hodnotou pro navrhovatele je i to, že se po delší době zase pořádně zviditelní. Této okolnosti jistě dobře rozumí i Jiří Dienstbier, který je na selfpromotion expertem nad jiné. Má však návrh vůbec nějaký věcný smysl, natož pak naději na prosazení?
Na obě otázky je nutno říci poměrně radikální ne. Jistě, zákonem lze zavést kdeco, třeba i regulaci slunečního svitu, o což se pokoušel v roli eurokomisaře i Chovancův stranický kolega Vladimír Špidla. Fakt, že něco vstoupí do legislativy, neznamená, že to přestalo být do nebe volajícím nesmyslem.
Velice správně celou věc zhodnotil Andrej Babiš: „Kritériem je schopnost a výkon, ne pohlaví,“ řekl. To hlavní mluvčí TOP 09 Miroslav Kalousek to okomentoval ještě lapidárněji a se smyslem pro ironii. Prohlásil totiž: „Jsem odpůrcem jakékoli diskriminace, tedy i pozitivní.“
Představa, že druhotné pohlavní orgány, žlázy s vnitřní sekrecí a používaný parfém jsou dostatečným kvalifikačním kritériem pro výkon v legislativě či místní správě, může zaznít opravdu snad jen u nás.
Jako by tím politici, a nejen ti navrhující, jinými slovy říkali: stejně nikdo z nás nic moc neumí, tak je to vlastně jedno, jakého jsme pohlaví, jen když je o čem mluvit do novin.
Ten, kdo by se měl naštvat nejvíc, jsou právě samy ženy. To o nich ministr Chovanec s ministrem Dienstbierem mimoděk říkají, že jsou hloupé a neschopné, a proto je nutné je přivést do funkcí zákonem, protože vlastní pílí a zásluhami by to nesvedly. A to je vskutku diskriminace, jenomže naruby.
Suma sumárum: tento zákon v dnešní sněmovně neprojde, jen se na to téma vyřkne nebo napíše milion slov. Prázdných jako návrh sám.
A ztratíme zase kus času potřebného na opravdové věci: cestu z hospodářské krize, stabilizaci a zčitelnění zahraničněpolitické orientace, odstranění letitých potíží ve zdravotním a sociálním systému, důmyslnou školskou – a konečně nějakou kulturní politiku. Dojde na ně vůbec někdy řada, nebo se dočkáme jen dalších kvotací?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
