Petruška Šustrová: Zamrzlé konflikty

8. říjen 2015

Separatisté na východě Ukrajiny začali v Donbasu stahovat z linie fronty těžké zbraně. Sláva! – chtělo by se zvolat – aspoň někde se něco lepší.

Je totiž skutečně pravděpodobné, že boje budou dál utichat. Méně je ale pravděpodobné, že se podaří rozumně vyřešit vztah mezi ukrajinským státem a odštěpeneckými samozvanými republikami, Doněckou a Luhanskou.

Ty tvrdí, že jim autonomie v rámci Ukrajiny nestačí a požadují plnou samostatnost. Ze všeho nejpravděpodobnější tedy je, že z toho vznikne další zamrzlý konflikt.

Těch se během rozpadu Sovětského svazu na začátku devadesátých let minulého století a po něm vyvinulo hned několik a je docela dobré si je připomenout.

Čtěte také

Válku v Náhorním Karabachu, kterou vedla fakticky Arménie s Ázerbájdžánem, sledoval celý svět, konflikty v gruzínské Abcházii a Jižní Osetii se těšily už menší pozornosti a střety v maličkém moldavském Podněstří ležely takřka na okraji zájmu světových médií.

Všechny tyto větší i menší války měly v něčem podobné rysy jako válka na východní Ukrajině. Především v tom, že se jich účastnili sovětští a posléze ruští vojáci a sovětské a posléze ruské tajné služby – a to i v době, kdy už byly postsovětské republiky samostatnými státy.

Cesta ve vesnici Gishi v Náhorním Karabachu, o jehož budoucnosti stále není rozhodnuto

Pro zajímavost můžeme podotknout, že válku v Náhorním Karabachu měla pomoci uklidnit takzvaná Minská skupina, tedy představitelé velmocí, kteří se scházeli v Minsku – ve stejném Minsku, kde se představitelé mezinárodního společenství snažili řešit válku na východní Ukrajině.

Neúspěšně: patová situace skončila stejně jako v ostatních případech zamrzlým konfliktem – separatistická území téměř nikdo na světě za samostatné státy nepokládá.

Čtěte také

Důležitý rozdíl mezi zamrzlými konflikty tkví v tom, že Náhorní Karabach i Podněstří neleží přímo u ruských hranic – na rozdíl od Jižní Osetie a Abcházie. Rusko, jak známo, v létě 2008 vedlo s Gruzií právě kvůli těmto územím válku, což potvrdilo tezi, že má zájem zachovat si moc nad bývalými sovětskými republikami či aspoň jejich částmi.

A není nikterak nepravděpodobné, že se v dlouhodobé perspektivě může analogicky vyvíjet i zamrzající konflikt ve východoukrajinských separatistických oblastech. Zatím je může Rusko ponechat sobě samým a věnovat se Sýrii, Iráku a kdovíčemu ještě, ale až se to bude hodit, může válečný konflikt znovu oživit.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autor: Petruška Šustrová
Spustit audio