Přemysl Čech: Tenhle cizinec je našinec
Zítra vjedou do naší krásné zemičky tři kolony amerických obrněnců. Znejistěn médii i některými politiky tápu, kdo vlastně bude sedět za volantem každého z transportérů? Bude to cizinec, který je nebo není našinec? A až bude kolona Dragounů projíždět kolem mě, mám mávat nebo hrozit?
Tento týden jsem pro televizní cyklus Jaro 45 natáčel na Šumavě několik reportáží o konci druhé světové války u nás. Jedna z nich mě zavedla na území bývalé obce Zhůří mezi Železnou Rudou a Hartmanicemi.
Byla to obyčejná šumavská vesnice, kde ve stovce domů žilo šest set Němců. V padesátých letech se už opuštěná obec ocitla ve vojenském výcvikovém prostoru a čacká lidová armáda ji srovnala se zemí. Před sedmdesáti lety se tu ale děly věci.
Právě do tohoto prostoru směřovala jiná americká kolona, která patřila 2. jízdní průzkumné skupině XII. sboru. Přepadli ji příslušníci Hitlerjugend a němečtí důstojničtí kadeti Školy praporečníků.
Nešťastný konflikt vyvrcholil druhý den 5. května, kdy se přímo na Zhůří dostali do léčky vojáci americké 90. pěší divize zvané Tough Ombres čili Tvrďáci. Rota 357. pluku se dostala pod nečekanou palbu a už při prvních kulometných dávkách padlo sedm Američanů.
V následném boji další tři a deset jich bylo zraněno, padlo taky 24 Němců a 76 jich bylo zajato. Toto střetnutí bylo vedle boje o Cheb největším střetnutím Američanů s Němci na našem území. Nechci je přehnaně glorifikovat.
Při osvobozování západních a jihozápadních Čech padlo v bojích 116 Američanů, například při osvobozování Plzně jediný. Další tři stovky obětí zaznamenali za celou dobu války nad naším územím američtí letci.
Podle ruských zdrojů padlo při osvobozování Československa na 140 tisíc vojáků Rudé armády. Faktem je ale i to, že se Američané měli původně zastavit na česko-bavorských hranicích a do Čech vůbec nevstoupit.
Postup na čáru Karlovy Vary – Rokycany – České Budějovice jim dodatečně odsouhlasila Rudá armáda, která jim ovšem o pár dní později zamítla cestu na Prahu.
Ale vraťme se na Šumavu, kde v pětačtyřicátém bojovala mimo jiné i ona 2. jízdní průzkumná skupina. Zítra vjedou na české silnice vojáci 2. jízdního pluku. Náhodná dvojka? Ale ne, podle badatele Zdeňka Roučky opravdu jde o stejnou vojenskou jednotku.
Na rozdíl od jiných amerických sil, které se po válce vrátily domů, tato jednotka zůstala dislokovaná v Bavorsku. Její vojáci tu sloužili za studené války a slouží tu dosud, dnes už opět jako naši spojenci a partneři v NATO.
Ano, cesta Dragounů na domovskou základnu Rose Barracks v bavorském Vilsecku je manifestační. Koná se v době, kdy například Brusel hledá cestu, jak čelit dezinformačním kampaním Ruska.
Kdy Poláci urychlují nákupy zbraní a vojenské techniky, protože se bojí ruské agrese. Za této situace je ukázka soudržnosti NATO v Evropě tím nejmenším, čím můžeme čelit případným hrozbám.
Poslední průzkum veřejného mínění ukázal, že 78 procent lidí v Česku si myslí, že americký konvoj neznamená ohrožení České republiky. Případné protesty tedy nebudou rozhodujícím hlasem Čechů a Moravanů, ale nejspíš lidí, kteří preferují jiné zájmy, než zájmy našeho státu.
A tak jestli pojedou Američané kolem mě, tak jim zamávám. A když při jejich zastávce náhodou potkám nějakého Jima nebo Billa, tak ho pozvu na pivo. V tomto případě je pro mě cizinec našinec a tito vojáci jsou i mými vojáky.
Přemysl Čech vám přeje vlídný den!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.