Přemysl Čech: Velikonoční otvírání pokladů

19. duben 2014

Z velikonočních svátků mě nejvíc fascinuje Velký pátek. Připomíná smrt Ježíše Krista na kříži a od toho se odvíjí charakter celého dne. Měl by to být nejtišší den v roce a provází ho celá řada zákazů: „Na Velký pátek nepohneš zemí, nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevypereš a nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar.“

Aby se tato omezení lépe snášela, asi čtyřicet států uznává Velký pátek jako den pracovního klidu. V Česku se to zatím snaží prosadit skupina senátorů.

A pak je tu ještě další rozměr. K tomuto dni se váže řada pověstí a zvyků. V tento den se totiž dějí zázraky a země má magickou sílu. Obyčejný smrtelník s ní nesmí pohnout, to by se neurodilo. Ale země se otevírá sama, aby ukázala poklady, které skrývá. Jen je třeba dávat pozor, kde kvete nebo září kapradí, nebo kde se ukazuje světýlko. Někde se země otevírá o půlnoci, jinde naopak v pravé poledne a jsou známy případy, kdy poklad hlídá černý pes.

Jak je to s nejznámějšími českými poklady? Ten štěchovický se hledá už od roku 1946, kdy v rokli nad přehradou objevili Američané Frankův archiv. Od té doby se usuzuje, že toho v okolí musí být zakopáno mnohem víc. Druhý poklad – sice ne tak slavný – ale s neméně silným příběhem hledali ještě nedávno na zcela konkrétním místě: ve studni zámku Zbiroh. Se svými víc než sto šedesáti metry je to nehlubší známá studna na světě.

Oba poklady mají hodně společného. Zakopat je měly jednotky SS na samém konci války. Mají být v místech, kam tehdy neměli přístup čeští občané. V obou případech a s notnou dávkou štěstí se možná hledá to samé – slavná jantarová komnata. Oba poklady mají mít pyrotechnické zajištění a to je důvod, proč na Zbirohu zastavili práce na jeho hledání. A to i přesto, že místo, kde kopat a proč, je přesně známé. A konečně oba poklady spojuje ještě jedna věc: zatím z nich ještě nikdo nic nenašel, ani zlámanou grešli.

Je štěchovický poklad fikcí nebo realitou? To nevím, ale vím, že od čtyřicátých let minulého století jej hledala armáda, potom příslušníci ministerstva vnitra a ještě začátkem devadesátých let se v jeho hledání angažovala společnost Omnipol. Poté se s hledači roztrhl pytel a okolí Štěchovic rozvrtali jako ementál. Za pokladem šli neznámí dobrodruzi, herec Ondřej Vetchý, v maskáčích oděný Pepa Mužík a především guru všech hledačů Helmut Gaensel. Ten letos na jaře oslaví osmdesátku, ale přesto mi i dnes tvrdí: „Já ho jednou vykopu!“

Proč by se tedy všichni pachtili za tím, co neexistuje? Anebo je samotná honba za pokladem lákavější než poklad sám? - V každém případě letošní Velký pátek uplynul a zpravodajské agentury o nálezech pokladů nedozírné ceny mlčí. Buď jsme přehlédli magické světýlko, nebo se báli černého psa. Ale za rok máme přece další šanci!

autor: Přemysl Čech
Spustit audio