Radko Kubičko: Honza Douba on the road again
Už jsem bohužel musel psát několik nekrologů na své kolegy ze Svobodné Evropy a často je začínám slovy: Potkal jsem se s ním záhy, co jsem jako novinářský elév přijel do redakce Svobodné Evropy do Mnichova.
Tentokrát to nebude jiné, ale Honza Měkota byl opravdu jedním z prvních redaktorů rádia, s kým jsem se setkal.
Když nás, trojčlennou skupinu elévů rozdělovali do kanceláří, jednomu z nás připadla právě ta Honzova, kterou sdílel také s nedávno zesnulým slavným textařem Honzou Schneiderem a Marií Puldovou, obětí atentátu na Svobodnou Evropu v roce 1981.
Honza se kolegy velmi otcovsky ujal a s ním i nás zbývajících, takže na večírcích v jeho bytě nedaleko Anglické zahrady za mostem přes řeku Isar jsme se dozvěděli ledasjakou zajímavou informaci i drb ze života české novinářské komunity v Mnichově.
Honza by měl zítra 84. narozeniny, které už neoslaví, protože dnes nad ránem, krátce po čtvrté hodině, nás navždy opustil.
Jan Měkota představuje nejstarší generaci exulantů, kteří se sešli v Rádiu Svobodná Evropa, jež zakládali v padesátých letech čeští novináři Ferdinand Peroutka a Pavel Tigrid a díky jejich prestiži, se toto rádio narodilo jako české a slovenské, teprve poté přišly další jazyky zemí nesvobodné Evropy.
Jan Měkota odešel z Československa před komunistickým režimem hned zkraje roku 1949, nejprve do Bavorska a odtud chtěl pokračovat dál.
Seznámil se ale s Pavlem Tigridem, který v Bavorsku organizoval evropskou redakci Rádia Svobodná Evropa, a protože Honza od mládí disponoval krásným, zvučným, hereckým a také samozřejmě rozhlasovým hlasem, bylo mu nabídnuto místo.
Rádio Svobodná Evropa začalo pak vysílat z Mnichova v květnu roku 1951. Protože vysílalo na krátkých vlnách, které se odrážejí od ionosféry, vysílače musejí být umístěny zcela na jiném místě, než do kterého je vysíláno.
V případě Svobodné Evropy to bylo Španělsko a Portugalsko. A právě na vysílači Svobodné Evropy v Portugalsku strávil Honza Měkota řadu prvních let svého rádiového angažmá.
Pásky s nahrávkami pořadů z Mnichova se totiž musely do Portugalska posílat leteckou poštou a Honza měl za úkol je kontrolovat, zařazovat do vysílání a uvádět jako hlasatel, případně omlouvat poruchy, výpadky a změny.
Po osmi letech se vrátil do Mnichova, kde uváděl s Rozinou Jadrnou Pokornou slavné hudební pořady a později také pořady pro mladé Panorama a Kompas, zase s Honzou Schneiderem.
Ještě později také živý odpolední sobotní pořad PAST, tedy Politický a společenský týdeník, společně s Martinem Schulzem a Karlem Moudrým.
A po přestěhování Svobodné Evropy do Prahy a vzniku společné stanice s Českým rozhlasem pod názvem Český rozhlas 6, si ho pamatujeme jako průvodce cestovatelským pořadem On the road again, který měl znělku stejnojmenné písně Willieho Nelsona.
Od začátku užíval svůj pseudonym Honza Douba, takže když jsme se poprvé setkali v Mnichově s Janem Měkotou, nepoznali jsme ho zprvu. O to více jsme ho poznali později jako skvělého kamaráda, byť o dvě generace staršího.
Když v roce 2002 definitivně skončilo vysílání Rádia Svobodná Evropa i v Praze, na závěrečném večírku ve sklípku restaurace U Peruna si vzal slovo a jakoby se s námi jménem všech exulantů rozloučil a předal štafetu Českému rozhlasu. Bylo to svým způsobem už k půlnoci trochu absurdní, ale i dojemné, Měkota byl v roce 1951 nejmladším zaměstnancem rádia a v roce 2002 zároveň služebně nejstarším.
S jeho úmrtím proto odchází kus české rozhlasové historie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
