Robert Schuster: Blíží se změna v čele rakouské vlády? Aneb dilema rakouské sociální demokracie

5. květen 2016

V politice platí známé pravidlo, že úspěch má mnoho otců, zatímco za neúspěchem je jeden jediný člověk. Tato myšlenka musí okamžitě napadnout každého, kdo sleduje poslední dění u rakouských sociálních demokratů.

Po potupné porážce při prezidentských volbách, kdy se jejich kandidát umístil až na čtvrtém místě, se hněv zklamaných členů strany soustřeďuje na osobu šéfa strany, spolkového kancléře Wernera Faymanna. A stále víc sílí volání, aby kancléř obě své pozice uvolnil pro někoho jiného.

Dobrým barometrem Faymannovy obliby byl tradiční prvomájový průvod rakouských sociálních demokratů Vídní. Defilé členů okolo tribuny se stranickými špičkami v minulosti vyjadřovalo hrdost a sebevědomí tohoto politického hnutí, letos ale spíš frustraci z historické porážky při prezidentských volbách. Nepřekvapuje proto, že Faymann si musel vyslechnout i bučení a nesouhlasné pokřiky.

Rakouskému kancléři je vytýkáno, že sociální demokraté pod jeho vedením údajně ztratili kontakt s problémy běžných lidí. Zejména však, že ve společné vládě s konzervativními lidovci provádí politiku, jíž údajně chybí jasný levicový rukopis.

Čtěte také

Přitom ale dnes dokáže málokdo přesně definovat, co by takováto politika měla obsahovat. Jsou to vyšší daně pro majetné, aby se mohlo víc přerozdělovat ve prospěch sociálně slabších? To je nepochybně levicový koncept, ale co když budou podnikatelé kvůli tomu méně investovat a propouštět?

Anebo se podívejme na aktuální uprchlickou problematiku: Z levicového hlediska, jež přikládá solidaritě se slabými a potřebnými vysokou váhu, by měli být sociální demokraté vstřícní k uprchlíkům. Namísto toho ale největší vládní strana za poslední měsíce dokonala obrat o 180 stupňů.

Faymann si musel vyslechnout i bučení a nesouhlasné pokřiky

Po počátečním vítání běženců souhlasila s restriktivním přístupem, včetně uzavírání hranic. Z pohledů tradičních levicových voličů, kteří se mohli obávat, jak zamíchají tisíce migrantů s rakouských pracovním trhem, jednal sociálnědemokratický kancléř zřejmě správně.

Ale proč až teď? Nebylo to pouze kvůli silnému tlaku populistických Svobodných? Mnozí si pak jistě položí otázku, jestli není lepší hlasovat ve volbách rovnou pro ně, když jejich tlak přináší zjevně ovoce?

Čtěte také

Právě to odráží dilema, v němž se rakouští sociální demokraté nacházejí, a to již tři desítky let. Čím víc drželi sociální demokraté populisty v politické karanténě, zároveň ale kopírovali jejich postoje, tím větší byly jejich ztráty ve volbách. S tímto trendem se už museli vyrovnávat všichni Faymannovi předchůdci, ať už to bylo Franz Vranitzky či Viktor Klima.

I proto se nyní z nitra rakouské sociální demokracie ozývá stále silnější volání, aby strana tuto strategii opustila a naopak začala se Svobodnými spolupracovat. Volání slyší i Werner Faymann, který ví, že jakmile se z toho stane většinový postoj, bude to znamenat jeho konec.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autor: rsc
Spustit audio