Robert Schuster: Co udělá prezidentská prohra s rakouskými Svobodnými?

Kdo ovšem čekal, že populisté nasadí kvůli těsné prohře uražený tón, budou hovořit o spiknutí elit, případně nepřízni mainstreamových médií, byl zřejmě překvapen.

Nejenomže kandidát Hofer téměř okamžitě po oznámení výsledků poblahopřál vítěznému Alexandru Van der Bellenovi. Ale o něco později dodal, že on osobně nevidí žádné náznaky, že by nebyly hlasy sečteny korektně či že by byl výsledek voleb zmanipulovaný. Co se to Svobodnými stalo? Vždyť pro ně bylo dosud příznačné, že se rádi pasovali do role obětí systému.

Možným vysvětlením je, že se jedná o novou politickou strategii. Jejím cílem totiž je udržet co největší část z téměř 50 procent Rakušanů v dosahu strany, kteří hlasovali ve volbách pro kandidáta Svobodných.

Z prvních analýz totiž bylo zřejmé, že Hoferovi dali hlas i mnozí konzervativní voliči, pro něž nebyl kandidát Van der Bellen přijatelný – ať už třeba kvůli jeho politické minulosti v čele strany Zelených, krátkému členství v zednářské lóži či podpoře pro adopci dětí homosexuály.

Nahradí Hofer předsedu?

Tito konzervativní voliči ale dosud často neměli v Rakousku žádnou politickou domovinu. Lidovci jim připadali kvůli dlouholeté koalici se sociálními demokraty nečitelní, a od podpory Svobodných je zase odrazoval jejich verbální radikalismus. Proto často volili cestu volební abstinence a hlasovat nešli.

Povede rakouské Svobodné současný šéf strany Heinz-Christian Strache (vpravo) anebo neúspěšný prezidentský kandidát Norbert Hofer?|foto: ČTK/AP, Ronald Zak,ČTK

Norbert Hofer ale dokázal v kampani tyto voliče přitáhnout. Vystupoval většinou věcně a i ve vypjatých chvílích nesklouzl k primitivnímu radikalismu. Přitom, pokud o někom z rakouských Svobodných platí, že patří k tvrdému jádru strany, je to právě Norbert Hofer. Svědčí o tom v neposlední řadě i jeho členství v radikálním velkoněmeckém studentském spolku Marko-Germania.

Strategie zasáhnout a držet politický střed není ale nějakým originálním vynálezem rakouských Svobodných.

Něco podobného začala v minulosti úspěšně uplatňovat francouzská Národní fronta, a to i za cenu toho, že se její předsedkyně Marine Le Penová rozešla se svým otcem a zakladatelem strany Jean-Marie Le Penem. Národní fronta se tak například zřekla antisemitismu a xenofobní rétoriky, čímž se stala volitelná i pro řadu socialistů i pravověrných gaullistických konzervativců.

Jedinou otázkou, kterou musí ještě Svobodní zodpovědět je, jestli roli Marine Le Penové převezme současný šéf strany Heinz-Christian Strache anebo jestli to náhodou nakonec nebude neúspěšný prezidentský kandidát Norbert Hofer.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.