Robert Schuster: Lipšicův odchod z parlamentu je pro slovenskou opozici špatnou zprávou

V tomto ohledu se jeví nedávné rozhodnutí slovenského pravicového politika Daniela Lipšice odejít z parlamentu jako překvapivé. Důvodem jeho kroku byla dopravní nehoda, při níž srazil chodce a ten na následky zranění zemřel.

Ačkoli někdejšímu ministrovi vnitra a spravedlnosti nebylo prokázáno, že by například řídil pod vlivem alkoholu či se nevěnoval dostatečně řízení vozidla, přesto se rozhodl pro tento radikální krok.

Hodlá se nyní věnovat své advokátní praxi a i nadále se vyjadřovat k otázkám, jež hýbou slovenskou politickou scénou. Zatím ale nechal otevřeno, jestli bude při příštích volbách opět kandidovat do parlamentu.

S Lipšicovou rezignací ztratila stávající pravicová opozice na Slovensku svou nejznámější a možná i nejserióznější tvář. Nyní se při pohledu do jejích řad naskýtá prázdnota. Lipšicův kolega ze společného poslaneckého klubu, šéf hnutí Obyčajní ľudia Igor Matovič, jenž je známý pro své sebeinscenace, možná také dlouho v parlamentu nevydrží. Důvodem je podezření pro opakovaný konflikt zájmů plynoucí z jeho podnikání a činností poslance.

Kdo bude mluvit o slovenských kmotrech?

A logický slovenský opoziční vůdce, čili premiér v záloze, jímž by měl být předseda druhé největší strany v parlamentu, Richard Sulík z liberální formace Svoboda a solidarita, je v nedohlednu. On vlastně nebral to, co se na Slovensko odehrává, nikdy příliš vážně.

Gažovič doufá, že žádoucí proměnou projdou některé současné slovenské opoziční strany, jako například Svoboda a Solidarita (na snímku předseda Richard Sulík) a formace Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti|foto:Český rozhlas

Svědčí o tom skutečnost, že po březnových parlamentních volbách, kdy se rozplynuly sny o vzniku široké pravicové koalice, nepřijal mandát ve slovenské národní radě, ale ponechal si křeslo v Evropském parlamentu.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že je prý možné řídit stranu i její opoziční činnost na dálku. Zlí jazykové ale tvrdí, že z Bruselu nebo Štrasburku je podstatně kratší cesta do studií německých televizí, kde je Sulík coby „zástupce východní Evropy“ pravidelným hostem tamních talk show.

Přitom by Ficova vláda právě teď potřebovala, aby jí někdo oponoval a koukal na prsty. Časy, kdy sociálnědemokratický Smer řídil všechno ve vlastní režii, po březnových parlamentních volbách pominuly.

Teď sice Slovensku vládne trojkoalice Smeru, Slovenské národní strany a maďarsko-slovenské strany Most-Híd, ale potenciál pro korupční jednání se tím vůbec nezmenšily. Spíš naopak, když si uvědomíme, že loajalitu dvou menších vládních stran je třeba udržovat při životě pravidelným přísunem kousků z pomyslného koláče veřejných peněz.

Daniel Lipšic v měsících po vzniku slovenské koaliční vlády před něčím takovým neustále varoval. Stejně tak mu nečinilo problém veřejně hovořit o „kmotrech“ v pozadí slovenských vládních stran. Teď hrozí, že jejich jména znovu upadnou do zapomnění.