Robert Schuster: Odcházející vizionář Gauck. „Naše srdce mají být otevřena dokořán, ale naše kapsy nejsou bezedné“
Tento týden předstoupil Joachim Gauck před veřejnost naposledy v roli německého spolkového prezidenta se zásadním politickým projevem. V polovině února po pěti letech v úřadě skončí, neboť se již v létě loňského roku rozhodl s ohledem na svůj věk nekandidovat na další pětileté období.
Namísto klasického bilancování přednesl Gauck téměř programovou řeč. Jejím mottem bylo, jak by mělo Německo v budoucnu vypadat. Jako již tradičně se v něm věnoval svým celoživotním tématům, svobodě a demokracii, jež jsou dle německého prezidenta v současné době ohroženy víc, než když v roce 2012 nastupoval do nejvyššího úřadu v zemi.
Zároveň také připomněl, že demokracie žije z diskuse. Ta prý může být klidně i ostrá, musí se ale odehrávat se vzájemným respektem a diskutující se musejí obrnit hroší kůží.
Odstupující prezident tak zůstal věrný své pověsti realisty, který se ovšem nebojí pohlížet na budoucí vývoj s nadějí. Dá se říct, že to byl právě tento přístup, jímž dokázal v očích německé veřejnosti znovu rehabilitovat svůj úřad. Oba Gauckovi předchůdci, Horst Köhler i Christian Wulff, totiž své mandáty nedokončili a sídlo hlavy státu v berlínském zámku Bellevue předčasně opustili.
Bývalý evangelický pastor a dlouholetý ředitel instituce, schraňující dokumenty a spisy východoněmecké komunistické státní bezpečnosti Stasi, Gauck si musel na novou úlohu v čele státu nejprve zvykat. Obešlo se to ale jak bez srážek s reáliemi německé politiky, kdy první housle hraje tradičně vláda v čele s kancléřkou. Stejně tak se prezident nemusel v zájmu udržení politické shody vzdát svých zásad.
O demokracii a svobodu je třeba pečovat
Proto také například obstál při dvou obtížných návštěvách v zahraničí, jež v minulých letech absolvoval. Jedna ho zavedla do komunistické Číny, kde si Gauck v návštěvním programu vydobyl možnost zavítat na některou z vysokých škol a diskutovat s tamními studenty. Tou druhou byla návštěva Turecka, kde se rovněž nezdráhal nazvat věci pravými jmény, nabádat vládu k dodržování lidských práv a zachování demokratických principů. Tím si ještě přímo v Turecku vysloužil ostrou repliku prezidenta Erdogana.
Vhodná slova ale našel Gauck i směrem k Česku, když navštívil Lidice a prohlásil, že se stydí za to, co zde nacisté za války provedli.
Svým spoluobčanům se mimo jiné zapíše do paměti jasnými postoji v souvislosti s migrační krizí. Když v létě 2015 začaly na mnoha místech země hořet ubytovny pro žadatele o azyl, označil Gauck pachatele těchto činů součástí tak zvaného „tmavého Německa“, odmítajícího pomáhat cizincům v nouzi, zahleděného do sebe, vylévajícího si své agrese vůči bezbranným.
Později, kdy do Německa denně přicházely tisíce běženců, to byl opět Gauck, kdo jako jeden z prvních zareagoval na obavy a zhoršující se náladu ve společnosti se slovy: „Naše srdce mají být sice otevřena dokořán, ale naše kapsy nejsou bezedné,“ čímž nepřímo vyzval vládu, aby korigovala svou dosavadní politiku.
Joachim Gauck sice za několik týdnů jako prezident skončí. Jeho pravděpodobný nástupce, ministr zahraničních věcí Frank-Walter Steinmeier, ale zřejmě hlavní myšlenku Gauckovy éry převezme, a to sice, že demokracie a svoboda nejsou nikomu dány automaticky a je třeba o ně pečovat a kultivovat je.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
