Robert Schuster: Po volbách v Nizozemsku prohrávají evropští populisté 0:1
Nizozemsko má od včerejška jasno o novém složení svého parlamentu. V posledních dnech, které předcházely samotnému hlasování, se setkaly volby s nebývalým zájmem v Evropě.
Není divu, prakticky každý si do nich mohl promítnout nějaké vlastní preference a očekávání. A stejně tak otevírají i jejich výsledky prostor pro nejrůznější interpretace.
Hned první, která se nabízí, by mohla znít, že populista Geert Wilders zůstal daleko za očekáváními. Namísto těsného souboje s úřadujícím liberálně-konzervativním premiérem Markem Ruttem, se umístil na druhém místě. Dosavadní šéf vlády volby vyhrál a zcela určitě může považovat překvapivě velký náskok před ostatními stranami i za svůj osobní úspěch.
V posledních dnech před volbami dostal nečekanou pomoc z Turecka, což mu dovolovalo stylizovat se do role odhodlaného premiéra. Stejně tak dokázal šikovně přiživovat očekávání, když prohlašoval, že nizozemské volby budou jakýmsi pomyslným evropským čtvrtfinálem v boji proti populistům a předvojem prezidentských voleb ve Francii a parlamentních v Německu, jež označil jako semifinále, resp. finále tohoto střetu.
Rutte sice s převahou zvítězil, ale přesto by se nemělo zapomínat, že jeho strana ztratila osm křesel – jinými slovy: stoprocentní úspěch vypadá jinak. Wilders, jenž naopak skončil hůř, než mu průzkumy předpovídaly, si naproti tomu o čtyři křesla polepšil a může se už jenom kvůli tomu považovat za jednoho z vítězů.
Mluvte mírně, ale držte v ruce klacek
Mezi ně rozhodně nepatří nizozemští sociální demokraté, čímž se dostáváme k druhému závěru nizozemských voleb. Výsledek Strany práce, jež dosud vládla spolu s konzervativními liberály, se totiž nedá označit jinak než jako debakl, když přišla o tři čtvrtiny svých dosavadních poslanců.
Stranu, jež se může opřít o hrdou sociálnědemokratickou tradici, voliči degradovali na stejnou úroveň, jaké dosáhly mnohé z nových a menších stran, jež se letošních voleb poprvé zúčastnily. Voliči zřejmě potrestali sociální demokraty za to, že v době ekonomické krize ve vládě podpořili řadu úsporných opatření ve zdravotnictví a sociálních službách, a to přesto, že před posledními volbami slibovali pravý opak.
V posledních letech navíc ztratili podporu i mezi důležitou skupinou Nizozemců, kteří přišli do země jako migranti. Ti hlasovali často pro novou levicovou stranu DENK, která vznikla odštěpením právě od sociálních demokratů a dokázala se probojovat do parlamentu.
Třetí závěr je pravděpodobně nejzajímavější a má možná i širší dopad na Evropu. Ve volbách totiž nápadně dobře dopadly strany, jež se odmítaly podvolit mainstreamu i soupeření o to, kdo učiní líbivější nebo podbízivější prohlášení. To platí například pro křesťanské demokraty, ale i levicové liberály, zmíněnou migrantskou stranu DENK. A levicoví Zelení dokázali vůbec nejvíc ze všech stran rozšířit dosavadní parlamentní zastoupení.
Všechny zmíněné strany měly jasné postoje, nebály se je neustále připomínat a bojovat za ně. Koneckonců ani premiér Rutte své rozhodnutí z minulého víkendu, kdy zakázal dvěma tureckým ministrům veřejně vystoupit v Nizozemsku, nespojoval s drsnými slovy či dokonce urážkami na adresu Ankary. Počínal si naopak zcela v duchu zásady amerického prezidenta Theodora Roosevelta: mluvte mírně, ale držte v ruce klacek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
