Robert Schuster: Přejmenuje Vídeň svůj „Václavák“?
V příštím roce si nebudeme připomínat stoleté výročí vzniku republiky pouze my v Česku, ale i naši jižní sousedé, Rakušané. A to přesto, že vyhlášení státu s novou formou vlády mohou dodnes mnozí z nich vnímat jako historickou prohru.
Předcházel tomu zánik několik stovek let existujícího rakouského mocnářství, kdy Vídeň byla jednou z hlavních metropolí Evropy.
Koordinátorem oslav stoletého výročí Rakouské republiky je státní tajemník spolkové vlády pro kulturní záležitosti, sociální demokrat Thomas Drozda. Ten nedávno přišel s návrhem, aby se při zmíněné příležitosti přejmenovalo jedno z největších a nejznámějších prostranství v rakouském hlavním městě, takzvané Náměstí Hrdinů.
Nachází se v centru Vídně, v areálu Hofburgu, kde sídlí prezident a nedaleko spolkového kancléřství. Je to asi tak, jako kdyby u nás někdo chtěl přejmenovat Václavské náměstí v Praze, či náměstí Svobody v Brně.
Dle návrhů státního tajemníka by se mohlo jmenovat buď Náměstí republiky či Náměstí demokracie. Tím má být vyjádřeno, že hrálo v rakouských dějinách několikrát významnou roli. Asi nejznámější událost, která bývá s náměstím spojována, se váže k 15. březnu 1938, kdy nacistický vůdce Adolf Hitler, původem Rakušan, oznamoval před několika desítkami tisíc lidí připojení jeho bývalé domoviny k nacistické třetí říši.
V novějším období se zde například konaly koncerty domácích i zahraničních hudebních hvězd, s věřícími se zde setkal i papež Jan Pavel II. během jeho návštěvy v Rakousku v roce 1983. A v neposlední řadě nese název „Náměstí Hrdinů“ také jedna z nejznámějších divadelních her rakouského dramatika Thomase Bernharda, jenž v ní tematizoval právě příklon Rakušanů k nacistům.
Změna nálepky
Proti návrhu přejmenovat Náměstí Hrdinů se již podle očekávání vyslovili zástupci pravicových politických stran a příliš se nezamlouvá ani sociálnědemokratickému starostovi města Michaelu Häuplovi.
Stejně tak již ozvala i řada historiků. Někteří z nich, jako například Manfried Rauchensteiner, poukazují na to, že pokud by se rozsáhlé prostranství skutečně mělo přejmenovat, musela by se vyřešit i otázka, co udělat s oběma velkými jezdeckými sochami, jež jsou v jeho středu symbolizující právě hrdinství: jde o sochu prince Evžena Savojského a arcivévody Karla Těšínského.
Už to samo ukazuje, že Náměstí Hrdinů není pouze o Hitlerovi a příklonu mnoha Rakušanů k jeho vládě, ale že to je dějinami naplněný prostor, jehož význam sahá dál do minulosti než jenom do roku 1938.
Když už zmiňuji historicky důležité prostory, není to tak dávno, co Rakousko zcela vážně řešilo, jak naložit s domem v Braunau v Horních Rakousích, kde se narodil Hitler a jež odjakživa přitahuje pozornost zejména neonacistů či jiných nostalgiků po Hitlerově době. Návrhy také sahaly od vyvlastnění budovy, jež by pak přešla pod správu státu, až po zcela radikální řešení předpokládající zbourání domu.
Poselství dějin a dějinných událostí se ovšem nedá vzdorovat stanovením tlustých čar vylučujících jakoukoli debatu, ani buldozery. A už vůbec ne změnou nálepky, která stanoví, jak se něco bude nebo nebude jmenovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
