Rok 2017 očima Martina Schulze
Podobně jako v letech minulých si dovolím hned úvodem podotknout, že se jedná o výběr autorský, který si nečiní nárok na absolutní vyváženost. Jinak řečeno: objeví se v něm lidé a děje, které zaujaly autora těchto řádků.
Rok 2017 byl bez přehánění rokem revolučním. Jest se domnívat, že podobně, jako se v tomto roce vzpomínalo na sté výročí Velké říjnové socialistické revoluce, v jejímž důsledku se proměnil celý tehdejší svět, budeme v letech příštích vzpomínat na volby do Poslanecké sněmovny v říjnu roku 2017. Volební výsledek totiž znamenal takové rozložení politických sil, že to v závěru roku vypadá na vznik první tzv. jednobarevné vlády v polistopadových dějinách republiky.
Při volební účasti zhruba 61 procent oprávněných voličů zaznamenalo s necelými 30 procenty hlasů drtivé vítězství hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem. Výsledek hnutí ANO zaručuje 78 poslaneckých míst a velký prostor pro povolební jednání o možných podporách či účastech na vládnutí. Koncem roku k nějakým převratným dohodám nedošlo, zdá se, že rozhodujícím faktorem při sestavování nové vlády budou až prezidentské volby počátkem ledna 2018.
O několik, lidově řečeno, parníků za vítězem doklopýtaly ostatní strany a hnutí. Na druhém místě skončila Občanská demokratická strana, která vlastně jako jediná z tzv. tradičních stran dosáhla jistého volebního úspěchu, když do svých poslaneckých řad mohla přidat o devět poslanců více než po volbách v roce 2013, tedy celkem 25 zákonodárců. Následovaly se ziskem 22 poslaneckých křesel nováčci v nejvyšší politice, strana Pirátů, a též Svoboda a přímá demokracie, což je volební projekt Tomia Okamury.
Daleko nejhoršího výsledku v dějinách strany dosáhla Komunistická strana Čech a Moravy, a to včetně dějin její přímé předchůdkyně Komunistické strany Československa. Oproti volbám v roce 2013 přišla KSČM o více než polovinu poslaneckých míst a v nové sněmovně má nyní 15 zástupců. Ještě hůře ovšem dopadly další tzv. tradiční strany. Sociální demokraté přišli o 35 poslaneckých křesel a oproti minulým 55 jich nyní mají, stejně jako komunisté 15.
KDU-ČSL si pohoršila “jen” o čtyři křesla a má nyní deset poslaneckých křesel. Se zcela odřenýma a zakrvácenýma ušima se do sněmovny prodrala TOP 09 a také hnutí STAN, čili Starostové a nezávislí Petra Gazdíka. TOP 09 má 7 křesel a STAN 6.
Jak shora řečeno, koncem roku 2017 to, podle slov aktérů, vypadá, že do přímé koaliční spolupráce s hnutím ANO Andreje Babiše se nechce žádnému z osmi dalších politických subjektů, které se do Poslanecké sněmovny dostaly. Podporu jednobarevné vládě zatím naznačují toliko komunisté, a to ještě s řadou různých podmínek.
Všichni, jak političtí představitelé, tak veřejnost, čekají na výsledky lednové volby prezidenta republiky. O důvěře vládě se sice bude hlasovat 10. ledna, dva dny před prezidentskou volbou, ale všeobecně se očekává, že v tomto hlasování vláda důvěru nezíská. Následně pak, v případě vítězství ing. Zemana by nejspíš došlo na druhý pokus o sestavení vlády a staronový prezident by opět pověřil tímto pokusem Andreje Babiše. V případě, že by na Hrad po volbách zamířil jiný kandidát, je doopravdy složité cokoli odhadnout.
Podívejme se nyní na některé příhody a události roku 2017 chronologicky s pomocí databáze České tiskové kanceláře.
11. ledna potvrdila sněmovna tzv. "lex Babiš". Tento zákon, který vetoval prezident Zeman a sněmovna následně prezidentské veto přehlasovala, stanovil, podle dobové legendy, že firmy v té době ministra financí Andreje Babiše by přišly o možnost ucházet se o dotace či o veřejné zakázky. Andrej Babiš tento zákon v únoru napadl u Ústavního soudu. Jenže, ono to není celé tak jednoduché. Chvíli se nyní pozdržíme nad tím, jak jsou některé události či jevy v poslední době značně kreativním způsobem interpretovány.
To, čemu se v některých médiích začalo účelově říkat “lex Babiš”, protože se - kromě jiných - dotýkal také podnikání tehdejšího ministra financí a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, je v principu obyčejný zákon o střetu zájmů. Je už trochu trapné připomínat, že zákon o střetu zájmů je jedním z instrumentů, kterými se demokratické společnosti chrání před zneužíváním politických postavení k vlastnímu prospěchu.
Zákon o střetu zájmů funguje celkem bezpečně v celé řadě zemí, jen v České republice se z něj stal jakýsi “ukázkový” příklad toho, jak se politici jiných stran, než hnutí ANO, především tedy těch tzv. tradičních, snaží všemožně znepříjemňovat život, tehdy ještě ministrovi financí, nyní již předsedovi zatím důvěrou neobtěžkané vlády České republiky. Není to případ či příklad jediný. Jsme takříkajíc v přímém přenosu svědky neustálého prolamování psaných i nepsaných zákonů a zvyklostí provozu demokratické společnosti.
Bývaly doby, kdy si politici, či lidé v mediálně exponovaných pozicích pořizovali tzv. “spin doctors”. Bývaly doby, kdy to bylo zaměstnání poněkud vachrlaté, nepříliš oblíbené, leč pro jistý druh lidí a jistý druh jejich činností nezbytné. Nějaký přiléhavý český překlad tohoto zaměstnání, a “spindoktorování” zaměstnáním vskutku je, není zatím znám. Služby těchto doktorů se používají v propagandě, a to vždy, kdy se objeví nějaké nepěkné, nehezké, dehonestující, či potenciálně škodlivé informace pro - řekněme - popularitu, jméno, pozici nějaké osoby.
Platí to i pro výrobky, ale o ty nám zrovna teď nejde. Z někdejších “spin doktorů” jsou v současnosti hvězdy - mediální poradci, mediální mágové, mediální kouzelníci, vyberte si, co chcete. Respektive, přídomky pro ně vybírají jejich zaměstnavatelé, ať už sedí na kterémkoli vrcholku české (moravské, slezské) moci.
Klasickým výsledkem práce těchto odborníků na převracení pojmů a dojmů, jejich vzájemné křížení a napak popírání, je poté a samozřejmě - masivní zmatení pojmů. Kdysi, za tzv. “bolševika” to v tomto ohledu bylo celkem jednoduché. Skoro všechno, co se tehdy psalo v tzv. “stranickém” tisku či ve stranických médiích, mělo svou skutečnou podobu, která bývala začasto pravým opakem progandistického tvrzení. V dnešních dobách je to mnohem složitější.
Nastal nejen zával událostí, jevů, prohlášení a reakcí na ně, ale nastal i technologický průlom, kdy téměř každý občan má okamžitý přístup k dalším a dalším zprávám prostřednictvím některého ze starších (rádio, televize) nebo novějších médií (chytré telefony, počítače, přenosné počítače, tablety). V tom nepřehledném množství dějů, jevů, nápadů, idejí a ideologií je přetěžké se vyznat. Pro jedince, který není od útlého věku přímo cvičen v tom, aby dokázal kvalitu a hodnotu obdržených informací kritickým rozumem posoudit, je snadnější vybrat si ze všech možných výkladů, popisů nebo návodů na pochopení nějaké složité situace či problému, pouze prostě ten, který se mu líbí. Klíčové slovo je “líbí”.
V dnešní době se, soudě podle výsledků nedávných voleb, a to nejenom v České republice, začíná vytrácet náklonnost veřejnosti k nějakým vznešeným ideám, k nosným myšlenkám, na nichž je zbudována naše západní civilizace, mizí tíhnutí k “étosu” - ve smyslu (viz Wiki) ideálního celku principů, jimiž se lidé ve společnosti mají řídit ve svém svobodném a odpovědném jednání. Místo toho lační většinová společnost po daleko jednodušších věcech.
Nabídněte lidem iluzorní úspěch v podobě tzv. rychlého řešení složitého problému a bingo! S největší pravděpodobností ve volbách uspějete, jakkoli je vaše nabídka neproveditelná; nebezpečí, před kterým nabízíte společnost ochránit iluzorní a skvělé a zářné zítřky, které nabízíte (např. v podobě odtržení od Evropské unie), jsou (zatím) nedosažitelnou chimérou. Jestli takhle vypadá v realitě lidové a cynické rčení o tom, že lidé chtějí být klamáni, pak klobouk dolů před všemi cyniky, kteří neváhají se společností takto cloumat.
19. ledna byl schválen jiný důležitý zákon, kterému se nedostalo takové publicity jako předešlému “lex Babiš”, nicméně s našimi národy zacloumal a cloumá dál velmi mocně. Jedná se o tzv. “protikuřácký” zákon, který - kromě jiného - nařizuje naprostý zákaz kouření v hospodách, restauracích, barech, v divadlech i v kinech, na zastávkách MHD, a tak dále.
K protikuřáckému zákonu patří i poměrně absurdní nařízení pro hostinské, aby nenalévali alkohol občankám a občanům, kteří by pak mohli ničit majetek nebo někoho zranit. Hostinští by k výkonu tohoto paragrafu potřebovali nějaké paranormální schopnosti. V běžném hospodském provozu je spíše běžné, že když klient ryje ústy v zemi, hospodský mu další alkohol nenutí. Zatím není známo, jak pasáž zákona o neobsluhování potenciálně nebezpečných občanů dopadá v praxi.
Zda si někdo jaksi “po události” stěžoval, že nebýt chamtivého hospodského, který do klienta lil alkohol hlava nehlava a zase hlava, klient by se neopil a nezpůsobil posléze nějakou újmu na majetku či někoho zranil. Zní to středně absurdně, ale naši zákonodárci byli jiné mínky a vytvořili, jak praví hlas lidu (a možná i hlas odborníků) nejtvrdší protikuřácký zákon v Evropě.
3. února oznámil Andrej Babiš, že vložil akcie svých podniků Agrofert a SynBiol kvůli zákonu o střetu zájmů do tzv. svěřenských fondů. V principu se vlastně akcií zbavovat nemusel, dle zákona by jen přišel o možnost čerpat pro podniky svých koncernů dotace. Ve svěřenských fondech se ocitl i Babišův mediální dům Mafra, jím vlastněné Rádio Impuls a hudební televize Óčko. Na svěřenské fondy dohlíží tříčlenná rada, jejímž členem je i paní Monika Babišová.
24. února se konečně dočkali bojovníci proti islámu. Krajský soud v Plzni poslal na tři a čtvrt roku do vězení 22letého Jana Silovského za to, že se pokoušel o podporu a propagaci takzvaného Islámského státu. Odvolací soud později rozsudek zpřísnil na šest let. A nařídil též, což není zanedbatelná maličkost, Silovskému ústavní léčení. Odsouzený totiž podle znalců trpí schizoidní poruchou osobnosti.
O dva dny později oznámila Česká televize, že policie obvinila Ondreje Páleníka kvůli jeho působení v čele Správy státních hmotných rezerv (SSHR). Návrh na obžalobu padl v listopadu. Jestli si připadáte, že vás šálí sluch, tak vězte, že nešálí. Jedná se téhož Ondreje Páleníka, který figuruje v kauze někdejší šéfky kanceláře premiéra Nečase paní Nagyové, nyní Nečasové.
Mechanismus, jakým se aktivní voják, účastník bojů v Perském zálivu a v Afghanistánu, nositel řady vyznamenání, včetně amerických Bronzové hvězdy a Medaile za zásluhy USA, nejmladší generálporučík v dějinách Armády České republiky, a někdejší šéf Vojenského zpravodajství stane ředitelem Státní správy hmotných rezerv, je autorovi těchto řádků naprosto nejasný. Ondrej Páleník, kromě toho, že čelil obviněním ze zneužití jím řízeného Vojenského zpravodajství v tzv. “kauze Nagyová”, čelí tedy i obvinění ze zneužití postavení v čele Správy státních hmotných rezerv ve věci pronájmu nádrže v Nelahozevsi.
28. února odvolal prezident Zeman celkem nepřekvapivě ministra obchodu Jana Mládka (ČSSD) a do funkce jmenoval Jiřího Havlíčka (též ČSSD). Nad Mládkem se vznášel pověstný Damoklův meč (ve skutečnosti Dionýsův meč) už delší dobu, ale funkci ho stály postoje k činnosti mobilních operátorů a výroky jeho podřízených, které byly, slušně řečeno, vůči mobilně telefonní veřejnosti arogantní.
Za příznačné lze v této souvislosti považovat stanovisko pana Mládka, který k situaci v oblasti internetu a mobilních služeb prohlásil, cituji dle iDnes: „Musím odmítnout, že jsem v této oblasti selhal, protože v této oblasti nemám kompetence,“ což byla svatá pravda. A výrok Mládkova náměstka Lubomíra Bokštefla o tom, že chce-li některý zákazník mobilních operátorů levné tarify jako mají v Polsku, ať si tedy jede do Polska, žije od té doby svůj život výrokové legendy.
Po těžké nemoci zemřel 18. března ve věku 84 let kardinál Miloslav Vlk. Papež František poslal soustrastný telegram kardinálu Dominiku Dukovi. Vyjádřil v něm obdiv kardinálu Vlkovi za jeho život a postoje v době perzekuce církve v období komunistické totality. Kardinál Vlk byl ve svém životě především knězem, i když v dobách zlých byl nucen pracovat jako myč oken, nebo archivář, či dělník v továrně na spalovací motory.
Miloslav Vlk byl jedním z ostrých kritiků komunistického režimu, který považoval děje kolem tzv.”sametové” revoluce za skutečně příliš “sametové”. Netajil se tím, že obnovující se demokracii by více slušelo zbavit se komunismu jako zločinecké ideologie, a že by měla začít více stavět na duchovních hodnotách. Podle něj se přeměny republiky chopili pragmatici a “ekonomisté s marxistickým myšlením”, mezi něž řadil i někdejší hlavu státu Václava Klause.
Jedním ze stěžejních bodů Vlkova snažení v době jeho aktivní činnosti bylo narovnání majetkových křivd z doby komunismu. V tom se hrubě neshodl právě s Václavem Klausem, s nímž nemohl navázat nějakou smysluplnou komunikaci. Nakonec se, už za Vlkova následníka Dominika Duky, podařilo dotáhnout církevní restituce do podoby restitučního zákona a navracení církevního majetku.
Poměrně absurdně nyní znějí některé požadavky parlamentních subjektů o tom, že by se církevní restituce měly zdanit. Jak prohlásil zastánce církevních restitucí Miroslav Kalousek (TOP 09) v listopadu 2017 v České televizi: “Když Vám někdo něco ukradne, což komunisté kdysi ukradli církvím a už je vyplacená náhrada, tak je to náhrada za ukradený majetek. To není příjem. Tudíž to nemůže být ani daněno.”
25. března se na volebním sjezdu stal staronovým šéfem hnutí Starostové a nezávislí (STAN) Petr Gazdík. Po několikaměsíčním zakoketování, či jak to nazvat?, s KDU-ČSL a jejich společnou kandidátkou do voleb, která se věru nevyvedla, se nakonec pohádku o hnutí STAN podařilo na podzim přetáhnout o 18 setin procenta přes pětiprocentní limit pro vstup do Poslanecké sněmovny.
28. března oficiálně oznámil kandidaturu na prezidenta republiky bývalý předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš. Koncem roku 2017 je podle průzkumů veřejného mínění zatím nejvážnějším protikandidátem Miloše Zemana pro lednové prezidenstké volby.
5. dubna a nikoli 1. dubna, jak by se možná spíše hodilo, uložil Obvodní soud pro Prahu 1 trojici umělců ze skupiny Ztohoven podmíněné tresty za vyvěšení obřích červených trenýrek na místo prezidenstké standardy na Pražském hradě. Dostali šest měsíců podmíněně na jeden rok a peněžitou pokutu ve výši přes 64 tisíce korun. Jeden ze tří členů, kteří trenýrkovou akci ukutečnili, Filip Crhák, zemřel v červnu na následky zranění, která utrpěl při havárii na motocyklu. Odvolací soud v září tresty z dubna potvrdil.
12. dubna vydal Nejvyšší soud příkaz k propuštění lobbisty Marka Dalíka z výkonu trestu, který vykonával za kauzu kolem nákupu obrněných vozidel Pandur. Nejvyšší soud tak rozhodl poté, co projednal dovolání Dalíka i státního zastupitelství. Ovšem, tím kauza někdejší pravé ruky a poradce někdejšího premiéra Mirka Topolánka, který je v současnosti jedním z devíti kandidátů na funkci hlavy státu, neskončila. 25. července rozhodl pražský vrchní soud, že Marek Dalík si přece jenom za podvod při jednáních o nákupu obrněných aut Pandur pro armádu odpyká pět let vězení. Proti verdiktu Dalík podal dovolání k Nejvyššímu soudu, avšak do vězení znovu nastoupil 6. listopadu.
19. dubna vrchní soud v Praze potvrdil bývalému řediteli ROP Severozápad Petru Kušnierzovi sedmiletý trest za ovlivňování dotačních projektů. Někdejšímu náměstkovi Ústeckého kraje Pavlu Koudovi, dalšímu exřediteli úřadu Pavlu Markvartovi a úřednici Ireně Kotlanové potvrdil podmíněné tresty. Rozhodnutí je pravomocné.
8. června vydala sněmovna v souvislosti s vyšetřováním machinací s dotacemi v Regionálním operačním programu Severozápad k trestnímu stíhání poslance Josefa Novotného (za ČSSD) a Jaroslava Borku (KSČM). Za připomenutí také stojí, že skandál s netransparentním přidělováním dotací v ROP Severozápad není žádná maličkost. Celkový objem údajně cinknutých dotací činí 20 miliard korun.
Už v červnu 2012 bylo zveřejněno, že dotační úřad ROP Severozápad podle auditu provedeného Ministerstvem financí s využitím firmy Deloitte Advisory chyboval ve všech 35 zkoumaných případech evropských dotací. Za pochybení, která vedla k takto špatnému a neprůhlednému zacházení s evropskými dotacemi byla z rozhodnutí Evropské komise udělena Karlovarskému a Ústeckému kraji sankce ve výši 2,5 miliardy korun. Hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček (KSČM) to odmítl s tím, že polovinu má (zjednodušeně řečeno) za nedobrou administraci platit ministerstvo financí.
Před rokem, v prosinci 2016 obvinila policie z poškozování zájmů Evropské unie a z dalších trestných činů v souvislosti s machinacemi v ROP Severozápad celkem 24 osob, mezi nimi také například někdejší hejtmanku Ústeckého kraje Janu Vaňhovou, tehdejšího starostu Chebu Petra Navrátila, bývalého senátora Alexandra Nováka či podnikatele Daniela Ježka.
24. dubna vláda schválila jmenování čtyř generálů včetně plukovnice Lenky Šmerdové, která se tak stala první ženou povýšenou v Armádě České republiky do generálské hodnosti.
25. dubna zprostil soud zprostil viny Jindřicha Frühaufa, který podle obžaloby hodil v roce 2014 na Albertově při vzpomínkové slavnosti k 17. listopadu dvě vejce směrem k prezidentovi Zemanovi. Skutek se nepodařilo prokázat.
Týž den podepsali zástupci ČSSD, uskupení Pro Jižní Čechy, KDU-ČSL a hnutí Jihočeši 2012 koaliční dohodu. 27. dubna rezignoval na funkci dosavadní jihočeský hejtman Jiří Zimola (ČSSD), nahradila jej Ivana Stráská z ČSSD. Komentátoři, kteří tehdy začali upozorňovat na rychlé rozpadání vnitřních struktur ČSSD měli pravdu a všechny neblahé předpovědi, které půl roku před sněmovními volbami nevěštily pro sociální demokarcii mnoho dobrého, se nakonec potvrdily.
Květen byl měsícem, kdy se začal lámat předvolební chlebíček. Ve vládě vládla činorodá neschopnost se nějak smysluplně dohodnout, přičemž jednotliví zástupci koalice si mocně a mediálně hlučně okopávali kotníky. 4. května podal vicepremiér Andrej Babiš trestní oznámení kvůli nahrávkám jeho rozhovorů, které se objevily na internetu.
4. května též došlo k památné scénce na Pražském hradě. Premiér Bohuslav Sobotka tam přivezl demisi vlády. Když však zjistil, že prezident Zeman si kreativním způsobem vyložil ústavu tak, že by z vlády měl odejít pouze premiér, návrh na demisi vlády nepředal. Prezident Zeman v okamžiku, kdy zjistil, že premiér Sobotka neskočil na připravený ústavní úkrok, počítající pouze s odvoláním premiéra, opustil místnost, aniž by vyčkal Sobotkova vyjádření k vzniklé situaci. Odchodu prezidenta Zemana předcházelo jeho nyní již legendární mávnutí hůlkou směrem k mikrofonu, který byl připraven pro Bohumila Sobotku, doprovázené slovy: “Nastav si to, támhle to máš obráceně...”
Podle premiéra Sobotky by pouze jeho odvolání neřešilo příčiny tehdejší vládní krize, z jejíhož vzniku vinil premiér skandály, vyvolávané různými činnostmi a výroky ministra financí Andreje Babiše. V kostce premiér Sobotka návrh na odvolání ministra Babiše zdůvodnil jednak pochybnostmi o Babišových příjmech a také podezřeními, že vicepremiér obcházel daně či ovlivňoval obsah médií, která dříve vlastnil. 5. května premiér Sobotka stáhl návrh na demisi vlády a naopak na Hrad poslal pouze návrh na odvolání ministra financí Andreje Babiše.
Rovněž 5. května byla v souvislosti s vyšetřováním možného zneužití sportovních dotací z ministerstva školství zproštěna výkonu služby náměstkyně ministryně školství pro sport Simona Kratochvílová. Kratochvílová se podle informací serveru Seznam.cz měla domlouvat na přípravě dotačních programů s předsedou Fotbalové asociace ČR Miroslavem Peltou. Toho tento skandál stál rovněž nejvyšší fotbalovou funkci. Samotný Pelta považuje celou záležitost za pseudokauzu.
9. května pozastavila ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) poskytování dotací pro sportovní organizace a svazy.
11. květen vstoupí do dějin české kriminalistiky, jakož i do dějin justice. V televizním pořadu jedné soukromé stanice oznámil Miloš Zeman, že se chystá udělit milost na doživotí odsouzenému vrahovi Jiřímu Kajínkovi. Tento postup hlavy státu se značně odchýlil od jeho předchozích stanovisek v tom smyslu, že milosti bude udělovat výjimečně a především ze striktně humanitárních důvodů. Udělení milosti panu Kajínkovi odůvodnil ing. Zeman tím, že každé pravidlo má svou výjimky.
Řekl též, že se v rámci své kompetence rozhodl s ohledem na latinské pravidlo “in dubio pro reo”, čili v případě pochybností rozhodnout ve prospěch obviněného. Tím dal prezident jasně najevo, že podle jeho vědomí a svědomí existují pochybnosti o tom, zda Jiří Kajínek spáchal činy, za které byl odsouzen na doživotí. Šestapadesátiletý Kajínek prožil ve vězení 23 let. Zajímavé je, že prezidentskou milost pro Kajínka schvalovalo podle průzkumu veřejného mínění 54 procent dotázaných. Proti bylo 36 procent.
24. května odvolal prezident Zeman Andreje Babiše z funkce ministra financí a jeho nástupcem byl jmenován poslanec Ivan Pilný (ANO).
27. května začala jedna vskutku podivuhodná epizoda předvolebního vývoje v zemi. Na sjezdu KDU-ČSL byl předsedou na další dva roky zvolen vicepremiér Pavel Bělobrádek. Sjezd strany zároveň schválil volební koalici se STAN, čili hnutím Starostové a nezávislí. Ovšem o pouhé dva měsíce později, v době, kdy už po internetu běžely kýčovité společné předvolební reklamy KDU-ČSL a STAN, se po opakovaném zveřejňování pro tuto koalici nepříznivých průzkumů veřejného mínění, tento subjekt rozpadl.
25. července se Hnutí Starostové a nezávislí (STAN) tzv. “rozhodlo” pro samostatnou cestu ve sněmovních volbách. Zareagovali tím na rozhodnutí KDU-ČSL změnit formu spolupráce, a to na nikoli koalici, ale pouze spoluúčast některých kandidátů STAN na volební kandidátce KDU-ČSL. Lídrem STAN ve volbách se stal Jan Farský. Nakonec to ve volbách tak nějak dopadlo a oba subjekty se do nové Poslanecké sněmovny dostaly. Otázkou zůstane, zda by společná koalice nezískala mnohem větší podporu, než tak trochu rozhádané dva subjekty na chvostu nyní opozičních parlamentních subjektů.
29. července oznámil už bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola (ČSSD), že nebude usilovat o kandidaturu za sociální demokraty v podzimních parlamentních volbách. I hloupého v tu dobu muselo trknout, že Bohuslavu Sobotkovi se “jeho” sociální demokracie i přes manifestační shodu na nedávnem sjezdu pomalu hroutí pod rukama, a to v přímém přenosu pro předvolebně číhající voličskou veřejnost.
8. června se sociální demokracii začal skutečně hroutit nejen mediální obraz. V ten den totiž oznámil premiér Bohuslav Sobotka odluku v manželství. Jakkoli podobné události v životě partnerů prostě nastávají, v životě politika jsou zvětšovány lupou mediálního zpracování a rozhodně nepřinášejí zasaženému politikovi či političce nějaké plus body u voličů.
Navíc, o týden později, 15. června opustil Bohuslav Sobotka funkci předsedy ČSSD. Jeho nástupcem se stal ministr vnitra Milan Chovanec a volebním lídrem ministr zahraniční Lubomír Zaorálek. Všechny tyto změny byly veřejností chápany spíše jako volný pád kdysi úspěšné vládní strany, než jako zdravá snaha o vylepšení mediálního obrazu partaje. Základy budoucího volebního neúspěchu byly pevně a úspěšně založeny.
16. června prezident Zeman absolvoval audienci v Buckinghamském paláci u britské královny Alžběty II. V doprovodu manželky Ivany a dcery Kateřiny, která v Londýně studuje, hovořil prezident, kromě jiného, o českých občanech, kteří studují či pracují v Británii, a o tom, jaký bude jejich osud po brexitu. Dlužno dodat, že audience se neobešla bez jistých zaškobrnutí v otázkách etikety, na jejichž nebezpečí předem upozorňovala řada odborníků.
Začalo to tím, že ač při takovýchto audiencích je pravidlem, že jako první prohovoří královna, spustil na ní český prezident, pravda, anglicky, hned ode dveří proud sice lichotek, leč přesto nevhodně načasovaných. Český prezident se pokoušel hovořit s královnou o politických záležitostech, což je odborníky na etiketu a diplomaty považováno za nevhodné, neboť příslušníci anglické královské rodiny jsou tradičně apolitičtí a k politickým otázkám se obvykle nevyjadřují. Různých větších či menších faux pas bylo při tomto setkání povícero, nicméně, jak to později shrnul bývalý český velvyslanec ve Velké Británii Michael Žantovský (cituji dle serveru Aktuálne.cz): ”Britský majestát to vydržel, český národ taky, takže - máme to za sebou.”
21. června skončila ve funkci ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) v souvislosti s dotační kauzou, jíž nechtěla být součástí, na její místo byl jmenován dosavadní náměstek Stanislav Štech (za ČSSD).
27. června se v České republice objevil africký mor prasat. Den na to sněmovna schválila návrh novely zákona o bezpečnosti, která předpokládá, že majitelé legálně držených zbraní dostanou právo zasáhnout v případě potřeby k zajištění bezpečnosti Česka. Ať už to znamená pro budoucnost cokoli, jeví se ten zákon spíše jako pobídka pro kovboje mezi námi, aby byli připraveni se zbraní v ruce bránit naše domovy před hordami nějakých nájezdníků, které nám někteří špičkoví politici předpovídají a slibují opakovaně již několik let.
29. června oznámil bývalý šéf mladoboleslavské automobilky Škoda Auto Vratislav Kulhánek kandidaturu na prezidenta, a to za nedávno obnovenou Občanskou demokratickou alianci.
Červenec nepřál některým legislativním pokusům. 12. července ztroskotal ve sněmovně návrh kariérního řádu učitelů. Hlavním důvodem jeho přípravy byl úmysl zatraktivnit učitelskou profesi. Sněmovna nepřijala ani svou, ani senátní verzi novely o pedagogických pracovnících. Týž den poslanci zamítli předlohu nového památkového zákona, na kterém davy odborníků pracovaly několik let. Podle ministerstva kultury měl zákon zefektivnit a zprůhlednit péči o památkový fond. Legislativmí cesta tohoto zákona tímto rozhodnutím skončila, čili zapomeňme, a příští sněmovna se může s příštím ministerstvem kultury pokusit o další kolo.
21. července přišel prezident Zeman s další, jak to nazvat?, zaumnou a vychytanou schválností, když navrhl do rady Ústavu pro studium totalitních režimů dlouholetého svého přítele a též dlouholetého předsedu Jazzové sekce Karla Srpa. Senát tuto nominaci neschválil, ale pozor, ani schválit nemohl! Jinak řečeno, Senát o nominaci Srpa nehlasoval, neboť podle volební komise pan Srp, jako bývalý člen komunistické strany nesplňoval jednu ze základních podmínek pro práci v radě ÚSTR.
A proč to byla od prezidenta Zemana schválnost? Inu, proto, neboť počátkem roku mu neprošel podobně k neúspěchu předem odsouzený návrh umístit téhož pana Srpa do Etické komise pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Tehdy nominaci prezidenta nepodpořil premiér Sobotka, a to proto, že kolem pana Srpa panují setrvale jisté pochybnosti o jeho kontaktech se Státní bezpečností v dobách fungování předlistopadové Jazzové sekce.
31. července se konečně po letech mnohdy značně nedůstojných tahanic pohnula zaseknutá situace kolem jednoho z neuralgických bodů naší minulosti i současnosti. Valná hromada firmy AGPI vyslovila souhlas s převodem areálu vepřína v Letech u památníku romského holokaustu na stát. Vláda poté o odkupu rozhodla 21. srpna; stát za vepřín zaplatí zhruba 450 milionů korun, smlouva byla podepsána 23. listopadu. Měla by nabýt účinnosti 15. února 2018 a provoz vepřína by měl být ukončen do několika měsíců.
Koncentrační tábor v Letech, který sloužil pro soustřeďování romských vězňů, je nehezká skvrna na českém národním svědomí, neboť jako dozorci tam nepůsobili, tak jako v jiných koncentrácích, Němci, nýbrž Češi. Na místě v budoucnosti zbořeného vepřína by měl vzniknout nový památník romským obětem holocaustu.
10. srpna zaslala policie do Poslanecké sněmovny žádost o vydání k trestnímu stíhání poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka (oba ANO), která se týkala okolností získání dotací pro mezitím značně proslulý projekt, zvaný “Čapí hnízdo”. 6. září Poslanecká sněmovna skutečně oba poslance k trestnímu stíhání vydala. Volebnímu úspěchu jak hnutí ANO jako celku, tak obou pánů to nijak neuškodilo, a tak získali znovuvolením do Poslanecké sněmovny v podzimních volbách opět poslaneckou imunitu.
1. září vypovídal premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) jako svědek v kauze privatizace OKD. Řekl, že ho mrzí, že před soudem nestojí ten, kdo v roce 1996 rozhodl o tom, aby stát přišel v důlní společnosti o majoritu. Nebojte, nenechám vás, vážení posluchači, třikrát hádat, nejpíš by to stejně většina z vás uhádla na první pokus. U moci tehdy byla tzv. druhá vláda Václava Klause.
11. září se vládní koalice shodla na tom, že platy učitelů se od začátku listopadu zvýší o 15 procent, platy ostatních zaměstnanců ve státní správě o deset procent. Zvýšení i termín odpovídal požadavkům odborů.
9. října byli předseda hnutí ANO Andrej Babiš a místopředseda Jaroslav Faltýnek obviněni v souvislosti s problémovou dotací EU na stavbu Čapího hnízda. Později bylo oznámeno, že policie obvinila 11 lidí, včetně některých členů rodiny Andreje Babiše.
10. října označil prezident Miloš Zeman v projevu na Parlamentním shromáždění Rady Evropy označil ruskou anexi Krymu za "fait accompli", tedy hotovou záležitost. Ukrajině poradil, aby se dohodla s Moskvou na kompenzaci a odmítl funkčnost protiruských sankcí. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) sdělil, že tyto výroky jsou v příkrém rozporu se zahraniční politikou Česka. Za celých pět let prakticky nebylo jediného důležitějšího bodu v zahraniční politice České republiky (snad kromě vztahu k Izraeli), ve kterém by prezident Zeman neváhal mít alespoň trochu, když ne zcela jiné stanovisko, než jaké zastávala vláda, která je odpovědná za zahraniční politiku země.
12. října zrušil slovenský Ústavní soud pravomocné rozhodnutí slovenského nejvyššího i krajského soudu, že Andrej Babiš je v archivních svazcích někdejší československé tajné policie StB veden jako agent neoprávněně. Senát tak vyhověl stížnosti Ústavu paměti národa. Ústavní soud vrátil případ odvolacímu krajskému soudu v Bratislavě. Do přehledu domácích událostí se tato informace probojovala obligatorně. Slovenský podnikatel s českým občanstvím Andrej Babiš je nyní předsedou vlády České republiky.
Ve dnech 20. a 21. října proběhly v Česku volby do Poslanecké sněmovny. S velkým náskokem jevyhrálo Babišovo hnutí ANO, které získalo téměř trojnásobek hlasů v porovnání s druhou ODS, třetími Piráty či čtvrtou SPD Tomia Okamury. Citelnou porážku utrpěla ČSSD, kterou předstihla i KSČM. Poslance budou mít rovněž KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. Do sněmovny vstoupilo rekordních devět stran. V souvislosti s obrovským neúspěchem, který ve volbách zaznamenali Zelení, kteří získali jen 1,46% hlasů, čímž také o pouhé 4 setiny procenta hlasů přišli o státní příspěvek na fungování strany, oznámil jejich předseda Matěj Stropnický, že odstupuje z čela strany. Vzhledem k tomu, že Zelení přišli o státní příspěvek, nevypadá to s jejich budoucností nijak dobře.
Volby a jejich výsledek byly již probírána z mnoha stran a úhlů i názorových pozic. Dovolím si připodotknout, že výsledek voleb odpovídá jakémusi posunu základního přístupu voličů k rozhodování. Prakticky vůbec už - lidově řečeno - “netáhnou” nějaká vznosná hesla, odvolání na demokratické tradice, či připomínky ideálů, které se objevily v souvislosti s událostmi listopadu 1989. Ze slov jako “sametová revoluce”, či “pravda”, nebo dokonce i “láska” se v politickém prostoru staly málem nadávky, v lepším případě jsou to objekty posměšných hlášek.
U voličů nejvíce uspěla zdánlivě iracionální hesla, jako například ta, kterými se Andrej Babiš vymezoval proti tzv. “tradičním” stranám, nebo proti “systému”, kterého však byl v téměř celých minulých čtyřech letech vládní součástí. Voličům to nijak nevadilo, neboť je pan Babiš dokázal přesvědčit, že bez tradičních demokratických stran se této zemi pod jeho vedením povede lépe.
Zároveň u voličů zabraly slogany jako “Pusťe nás na ně!”, s tím se prosadili Piráti (zisk 22 křesel), nebo “Islám u nás nechceme!” či “Zabráníme nelegální migraci!”, která u nás mimochodem vůbec neexistuje, tato hesla pomohlo SPD Tomia Okamury k životnímu úspěchu a rovněž 22 křeslům ve sněmovně. Povolební vyjednávání jaksi nenastalo a ruku na srdce, čert aby se v tom vyznal. Pan Babiš tvrdí, že jednání s ním o případné koalici či podpoře všechny ostatní subjekty odmítly.
Všechny ostatní politické subjekty naopak uváděly, že to byl pan Babiš, kdo s nimi jednat nechtěl. Očividně se tak čeká na výsledek lednové volby prezidenta. V případě vítězství Miloše Zemana by pravděpodobně Andrej Babiš mohl se svou jednobarevnou vládou i bez důvěry Poslanecké sněmovny vládnout prakticky do nekonečna. V případě úspěchu jiného z dalších osmi kandidátů by tomu nejspíš tak nebylo.
Dovolte nyní malou zastávku u vítěze podzimních voleb. Je věru těžké si nějakým způsobem představit další vývoj situace, neboť tak, jak nyní vypadá, je to zcela nové politické uspořádání. Zatím máme jednobarevnou vládu bez náznaku na nějakou šanci, že by 10. ledna mohla získat důvěru Poslanecké sněmovny, přičemž tato důvěra je ústavní podmínkou regulérního vládnutí regulérní vlády.
Neodvažuji se nakoukávat do nitra současného předsedy vlády, ale dovolím si malý fantazijní výlet do budoucnosti. Řekněme, že autor těchto řádek je v postavení šéfa vítězné strany a rozhoduje se, co dál. Promiňte, prosím, ale pro přehlednost přestoupím do první osoby jednotného čísla, aby nemohlo dojít k nějaké mýlce, co se - nyní už mých budoucích kroků týče.
Tak tedy, kdybych já chtěl řídit stát jako svou firmu, udělal bych si takový “jízdní řád” následných kroků, kterými bych si pozici jaksi upevnil. Prvním bodem je samozřejmě - “uchopit moc”, to bych již měl po volbách splněno. Druhým bodem by bylo “ovládnout nezávislá média”, v případě naší republiky tedy hlavně Českou televizi a Český rozhlas. Rozhodně bych si nepřál, aby tato média, s nimiž mám poměrně neblahé zkušenosti z minula, kdy se mi montovaly do života velice nepříjemným způsobem, ve své protivné činnosti takto pokračovala.
Pomocí proměny příslušných rad, sestavených podle politckého složení sněmovny, bych jaksi upravil frivolnost jejich vysílání vůči mé osobě. Připomínám váženému publiku, že se nyní pohybujeme v žánru fantazijním, nikoli v realitě. Za další by můj vnitřní autokrat usiloval o umenšení vlivu parlamentu na činnost vlády. Toho by šlo dosáhnout snížením počtů křesel v obou komorách parlamentu a napomoci by mohlo také zavedení jednokolové volby do Senátu.
Vše by se zjednodušilo, ušetřilo by se mnoho peněz na volby a ušetřila by se též spousta času planého parlamentního žvanění, které jen zdržuje v práci. Po omezení vlivu parlamentu by následovala likvidace, pardon, opravuji, omezení vlivu tzv. vnější opozice, tedy stran, které ve sněmovně i v Senátu neustále nekonstruktivně kafrají a bájí o nějakém uspořádání společnosti, které ovšem oni, když byli u vlády, nikdy nedokázali uskutečnit.
Dalším bodem mé cesty k pohodlnějšímu demokratickému vedení státu jako mé firmy by bylo řádné zamyšlení nad tím, zda náhodou nemám nějakou opozici vnitřní. Vždy se najdou v nějaké partě, ať už je to strana, hnutí, či nějaké jiné společenství lidí, tedy vždy se najdou kverulanti, kteří by mohli mít dojem, že by firmu mohli řídit přinejmenším stejně dobře jako já, neřku-li lépe. Takto by se vyřídil bod likvidace, pardon omlouvám se, “omezení vnitřní opozice”. A přišel by už jen bod, tuším, šestý a poslední, který zní: “Řádně si to užít!”
31. října pověřil, jak byl předem slíbil, prezident Zeman Andreje Babiše jednáním o sestavení nové vlády.
5. listopadu oznámil expremiér a bývalý předseda ODS Mirek Topolánek, že se rozhodl kandidovat na funkci prezidenta. Přiřadil se tak k dalším osmi kandidátům.
24. listopadu oznámilo Ministerstvo vnitra, že připustilo k prezidentským volbám všech devět kandidátů, jejichž úspěšná registrace se očekávala. Tak tedy popořádku: O znovuzvolení usiluje Miloš Zeman, mezi jeho nejvážnější protivníky patří bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš, podnikatel a textař Michal Horáček nebo bývalý premiér Mirek Topolánek. Dalšími kandidáty jsou někdejší šéf mladoboleslavské Škodovky Vratislav Kulhánek; Jiří Hynek, prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky; dále bývalý velvyslanec a člen týmu někdejšího prezidenta Václava Havla Pavel Fischer; MUDr. Marek Hilšer, lékař a občanský aktivista; a Petr Hannig, zpěvák, skladatel a politik.
V listopadu a v prosinci byly ustaveny orgány nové Poslanecké sněmovny. Předsedou Poslanecké sněmovny byl 22. listopadu zvolen Radek Vondráček z hnutí ANO. Místopředsedy sněmovny byli 24. listopadu zvoleni Vojtěch Pikal za stranu Pirátů, Tomio Okamura za SPD, Vojtěch Filip za KSČM a Jan Hamáček za ČSSD. O něco později, 28. listopadu, k nim byl ještě přivolen Petr Fiala z ODS.
Jisté pozdvižení vyvolala nominace komunisty Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Zdeněk Ondráček byl za totality příslušníkem Pohotovostního pluku SNB, což byla nechvalně známá represivní složka, sloužící k brutálním zásahům proti občanům, kteří před listopadem 1989 jakýmkoli způsobem v ulicích projevovali nespokojenost s tehdejším režimem.
Koncem roku 2017 se vedl ve sněmovně spor o to, zda je důležitá nějaká epizoda z minulého života pana Ondráčka, či zda rozhoduje jeho odbornost ve věcech provozu policie a znalost bezpečnostní problematiky všeobecně. Sněmovna hlasovala dvakrát a ani jednou se nenašel dostatek hlasů k zvolení pana Ondráčka do navrhované pozice. Další hlasování se má uskutečnit 16. ledna 2018, což je možné brát jako jisté laškování Osudu s významnými daty. 16. ledna 1989 totiž Pohotovostní pluk brutálně zasáhl proti pražským účastníkům tzv. “Palachova týdne”.
6. prosince jmenoval prezident Zeman Andreje Babiše předsedou vlády a o týden později, 13. prosince jmenoval celou jeho jednobarevnou vládu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
