Štěpán Kotrba: Cena čínských investic

Ano. Stejně jako na většinu ostatních témat politického soupeření, o kterém lidé neznají fakta, ale jen názory, nemají Češi postoj jednotný. V případě 11 miliard euro investic miliardové Číny v desetimiliónovém Česku je třetina Čechů pro, třetina proti a třetině je to fuk. Nebo nemá názor.

Je vcelku jedno, zda jde o třicet tři procent nebo třicet čtyři. Vcelku je jedno, investují li Číňané letos v Česku 95 miliard korun, nebo víc. Podstatné je, že se neshodneme. Ale všichni bychom se chtěli mít dobře. Jenže bez práce nejsou koláče.

Kde na to vzít, když euroatlantickým prostorem zmítá už léta krize nejen hodnotová, ale i ekonomická? Žijeme na úvěr globálních bank, vlády fakticky nemohou ovlivňovat ekonomický růst, neb jim to zakazují směrnice EU či takzvaného volného obchodu dle pravidel WTO. A zatímco se zisky nadnárodních korporací z naší práce přelévat do daňových rájů mohou, pracovníky ani důchodce nikdo z jedné do druhé země nepřelije.

Čtěte také

A tak sociální náklady, jako podpory v nezaměstnanosti, péči v stáří či v nemoci zůstávají na bedrech stále slabšího státu. V euroatlantickém prostoru bohatnou kapitalisté a pracovníci jejich firem chudnou stejně, jako bezmocný stát. Ruské i čínské státní finance jsou v daleko lepší kondici, než ty západní.

Rusko se už sice podařilo částečně nahlodat dlouholetým odlivem ropných zisků do Londýna v době Jelcina i na počátku Putinovy vlády. Ale v Číně stále jako kapitalista bohatne stát, neboť Západu se dodnes nepodařilo tamní silný politický a ekonomický systém rozvrátit a rozkulačit – to znamená privatizovat podstatnou část čínských firem. Čínská vláda ví, co nesmí udělat. A ví proč.

Komusi, snad Hradu, snad části podnikatelů, se podařilo vytvořit kolem příjezdu čínského prezidenta atmosféru přelomové události|foto: Michal Doležal, ČTK,ČTK

Ziskovost evropských firem se pohybuje maximálně na úrovni jednotek procent, levná asijská produkce dostává u spotřebitelů přednost. V soutěži křečků, běhajících v mlýnku, vítězí co nejnižší cena práce. A ta je v Asii stále nižší, než v Evropě, tak pyšné na svůj sociální systém, živený ale prozatím na dluh. Chceme si nechat platit hodinovou mzdu jako v Číně? Nechceme. Chceme bydlet jako korejský či čínský dělník? Nechceme. Ale chceme jezdit autem, mít stále levnější průmyslové i spotřební zboží.

To je neřešitelná rovnice, kterou neumí pravicová politika volného trhu vyřešit. Neboť rozdílem cen zboží, vyrobeného v Evropě a v Číně je pouze ta cena práce. Suroviny nakupujeme všichni za globální ceny, zisk chce mít majitel firmy globálně srovnatelný. Konec levné práce, křičí české odbory. Správně. Cesta z krize ven vede pouze přes změnu politického systému násilím nebo přes nové příležitosti. Přes rozvoj odbytu, který nemůže Evropa, ale ani Amerika zajistit.

Čtěte také

Čína má Česku co nabídnout. A kupodivu to chce nabídnout. Nyní hodlá investovat svůj předchozí zisk z expanze do bohatých západních zemí v Česku, neboť si tím sníží náklady na dopravu zboží do Evropy, což pro ni nejspíš znamená víc, než ona levná práce.

Hodlá pak razantně vstoupit na evropský trh. Česko je nejvýchodnější země se západní kvalitou infrastruktury a kvalifikovanou pracovní silou. Může být branou k asijským trhům. Chceme to?

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.