Štěpán Kotrba: Takový normální převrat

Ataturkovo modernizační období s Republikánskou lidovou stranou, vyznávající ideologii modernizačního kemalismu a státního socialismu, jako jedinou politickou silou, skončilo v roce 1945. Bylo následováno bouřlivým přechodem k multipartajnímu systému, lemovanému neúspěšnými kurdskými a alavitskými povstáními v 30. letech.

Parlamentarismus byl pak přerušován vojenskými převraty periodicky. Začalo to pučem krajně pravicového tureckého Kypřana Alparslana Türkeşe a dalších plukovníků v roce 1960, vzešlých z antikomunistické kontraguerilly, Američany vytvořené v rámci operace Gladio, likvidující orientaci premiéra Adnana Menderese na Moskvu, ale zakotvující jako náplast sociální a ekonomický reformismus.

Junta tehdy zatkla 235 generálů a 3000 dalších důstojníků poslala do důchodu; propustila více než 500 soudců, státních zástupců a 1400 členů akademického světa, odsoudila premiéra, ministry i prezidenta. Existence partyzánů Gladio v Turecku byla odhalena v roce 1973 tehdejším premiérem Bülentem Ecevitem.

Vměšování armády do činnosti státu pokračovalo potlačením dělnických demonstrací v Istanbulu, následným politickým násilím ultranacionalistických Šedých vlků proti levicové Revoluční cestě a ultimátem armády v roce 1971, které smetlo Süleymana Demirela, odboráře, federaci revoluční mládeže Turecka i levicovou Dělnickou stranu.

Dalším byl převrat "k zachování kemalistické tradice státního sekularismu" v roce 1980, fakticky k otevření Turecka globální ekonomice. Tři roky poté, co požádalo o plné členství v EHS. Na černé listině se ocitlo 1 683 000 lidí, 650 000 bylo zadrženo, 230 000 souzeno, 14 000 zbaveno občanství.

Nemoc tureckého potomka islámu

517 osob bylo odsouzeno k trestu smrti, 299 lidí přišlo ve vězení o život, 144 lidí ve vězení zemřelo podezřelým způsobem|foto: ČTK/AP, Mahmut Bozarslan,ČTK

388 000 osobám byl odepřen pas, 3 854 učitelů, 120 profesorů a 47 soudců bylo propuštěno, 400 novinářů bylo odsouzeno k celkem 4000 letům vězení, 517 osob bylo odsouzeno k trestu smrti, 299 lidí přišlo ve vězení o život, 144 lidí ve vězení zemřelo podezřelým způsobem, 16 lidí bylo zastřeleno na útěku, smrt 43 lidí byla oznámena jako "sebevražda".

Americká podpora tohoto převratu se utajit nedala. Americká armáda totiž telefonovala velvyslanectví USA v Ankaře, aby ho upozornila na převrat, hodinu předem. A šéf kanceláře CIA v Ankaře Paul Bernard Henze poté, co byla vláda svržena, kabeloval Washingtonu "our boys did it." O rok později ty "our boys" odhalil Le Monde Diplomatique. Henze byl specialista CIA a Rady národní bezpečnosti na psychologické operace, autor analýzy sponzorování terorismu v Turecku.

Všechny převraty v Turecku nesly stopy studené války a brutálních zpravodajských her mezi Spojenými státy a Sovětským svazem o moc nad Bosporem. Bylo to "období barbarství" - vahşet dönemi.

Posledním zásahem armády bylo v roce 1997 výhrůžné memorandem národní Rady bezpečnosti, známé také jako postmoderní puč admirála Salima Dervişoğlu. Necmettin Erbakan byl ale v propojování náboženství a státu tehdy poražen jen zdánlivě, fakticky byl později nahrazen Erdoganem. Neo-ottomanismus hlavního Erdoganova poradce a vůdce Strany spravedlnosti a rozvoje Ahmeta Davutoglu dostal zelenou.

Necmettin Erbakan tvrdil, že převrat byl plánován "sionisty". Çevik Bir, jeden z generálů, kteří tehdy plánovali odstranění Erbakana, řekl: "V Turecku máme manželství islámu a demokracie. Dítětem z tohoto manželství je sekularismus. A to dítě čas od času onemocní. Turecké ozbrojené síly jsou lékař, který dítě zachrání. V závislosti na tom, jak moc nemocné dítě je, máme potřebné metody, abychom se ujistili, že se dítě vyléčí".

V dubnu 2012 se náčelník generálního štábu v důchodu Çevik Bir a 30 dalších důstojníků za tuto "léčbu" ocitli ve vězení. Armáda mlčela. Nemoc tureckého potomka islámu a demokracie je chronická a nevyléčitelná.