Thomas Kulidakis: Bohuslav Sobotka se loučil s Unií na summitu Východního partnerství
Pokud se na české povolební politické scéně odehraje vše podle doposud oznámených plánů, dosavadní premiér Bohuslav Sobotka podá příští týden demisi a uvolní místo svému potenciálnímu nástupci.
Dnes se tedy rozloučil s nejvyšší evropskou politickou ligou, které se účastnil coby šéf české vlády. Příznačně se tak stalo na summitu Evropské unie se šesti zeměmi projektu Východního partnerství. Stránky toho příběhu se totiž začaly psát v roce 2009 v Praze.
Členy projektu jsou Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Moldavsko a Ukrajina. Především tři posledně jmenované státy se netají svou touhou přidat se k projektu evropského sjednocení co možná nejdříve. Společně se zeměmi západního Balkánu představují jeden ze stěžejních bodů české zahraniční politiky.
Východní partnerství je totiž pro unijní země střední a východní Evropy důležité jako prostředek stabilizace kulturně i historicky jim blízkých zemí, což platí obzvláště v případě Běloruska, Moldavska a Ukrajiny. Nejedná se jen o případný tranzit surovin a zboží z východu, ale také o bezpečnost geopolitickou a ekonomickou.
Jestliže se objevili názory, že jedním z aspektů pro přijetí České republiky a dalších zemí do Evropské unie byla snaha starších členských zemí zlepšit vymahatelnost práva a posílit demokratické instituce v blízkém regionu, to samé platí i pro Východní partnerství. Tedy pokud opustíme politickou korektnost, znamená to zajistit, že kousek od hranic nebude potenciální konflikt a neomezený prostor pochybných obchodních, politických i bezpečnostních praktik.
Obavy z Ruska
Premiér Sobotka tedy na začátku jednání vyjádřil naději, že země Evropské unie přijmou společnou deklaraci s šesticí zemí Východního partnerství. Jestli dokument spatří světlo světa, nebylo do poslední chvíle jasné především kvůli výhradám Ukrajiny. Nejen Kyjevu, ale i dalším zemím je totiž jasné, že rozšiřování Evropské unie směrem na východ není v současné chvíli prioritou pro západní ani jižní křídlo členských států.
Ty se soustředí spíše na Středomořské partnerství, a to mimo jiné i v souvislosti se stále ještě nevyřešenou uprchlickou krizí. Navíc je zřejmé, že i v současném počtu členů je EU velmi těžkopádná ve svém rozhodovacím procesu. A ani procedura hlasování kvalifikovanou většinou není samospásná, jak ukázaly okolnosti kolem legálně přijatých a platných migračních kvót, které část zemí odmítla splnit.
Premiér Sobotka se na bruselském summitu dotknul také další citlivé otázky související s Východním partnerstvím. To když označil za „podivný“ článek uveřejněný na webu ruské televize řízené tamním ministerstvem obrany. Vyšel v průběhu návštěvy českého prezidenta v Rusku a tvrdil, že bychom měli být vděčni za invazi v roce 1968. Ruská oficiální místa se od podivně načasované „náhody“ distancovala, pachuť však zůstala.
Další vysvětlování šéfa českého vlády souviselo také s prezidentem Zemanem. Ten nedávno před Parlamentním shromážděním Rady Evropy označil anexi Krymu za „hotovou věc“ a doporučil Kyjevu jednat s Ruskou federací o kompenzaci.
A tak i při svém de facto posledním unijním angažmá v roli premiéra musel Sobotka ujišťovat, že českou zahraniční politiku určuje česká vláda a je v souladu s unijní pozicí. A že Praha nechce rušit sankce vyhlášené proti Rusku, které Miloš Zeman povařuje za nefunkční, ale že Česká republika trvá na dodržení dohod z běloruského Minsku.
A to je další aspekt, proč se řada jižních a západních členů Evropské unie staví k zásadnímu zahraničně politickému zájmu naší země rezervovaně. Panují obavy z reakce Ruska, pokud by závazky a nabídka členství byly příliš konkrétní. Premiér Sobotka se tedy loučí jako premiér země, která na jednu stranu může být ráda, že vstoupila do EU už v roce 2004. Na stranu druhou jako premiér země, která pravděpodobně bude muset východní nečlenské státy ještě dlouho v jejich ambicích podporovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
