Thomas Kulidakis: Evropská unie se musí přiblížit občanům

22. červenec 2016

Často se opakuje tvrzení, že sjednocená Evropa je svému lidu příliš vzdálená. Aby získala podporu svých občanů, měla by udělat vše pro opětovné přiblížení.

Taková činnost je ale velmi náročná. Obzvláště ve světle neduhu oblíbené sportovní disciplíny řady politiků, jejichž cesta k moci je psána perem namočeným v inkoustu vnitřních poměrů v členských státech. Ti si pak s oblibou dělají z Evropské unie otloukánka. Vydávají všechny problémy za chyby vynucené Evropskou unií. Nebo ještě lépe znějící deklamací, jíž vévodí démonický Brusel.

V tomto smyslu dotyční nemluví o hlavním městě Belgie, nýbrž sídle institucí Evropské unie. Součástí hry je samozřejmě přičítání všech zásluh a dobrých počinů výhradně sobě. Někdy, když si situace z vnitrostátních důvodů takový krok žádá, přidají domácí politici k zásluze i své kolegy z některých členských států. Například při hledání spojenců ve vlastních zájmech nebo jednání o investicích. Prostě podle toho, jak se jim to zrovna hodí.

V takovém prostředí je samozřejmé, že se zapomíná, že Evropská unie jsou především její členské státy. Vše, co dokáže nebo nedokáže, plyne zpravidla z pravomocí, kterými ji její členové vybavili. Dnešní volání po přiblížení Evropské unie svým občanům, tedy unie členských států jejich obyvatelům, je logické.

I národní politici, pokud zváží všechna pro a proti, uvědomují si výhody projektu sjednocení. A tak jsme svědky mírnění ostrých vyjádření směrem k takzvanému Bruselu, zdůrazňování kladů sjednocení a mediálně vystavované jednoty kontinentální Evropy, která nehodlá následovat britský příklad.

Dálnice z evropských zdrojů

Logo

Jenže škoda už byla udělána. Občanům se nyní těžko vysvětluje, že mnoho z domnělých hříchů mají na svědomí samy státy. Že pověstné důrazy na tvar různých potravin jsou spíše implementací pravidel Světové obchodní organizace, než výrazem zlovůle démonického Bruselu. Nebo že sjednocení pravidel pro migraci je ve světle nových událostí nutné. Nebo také, že neschopnost vyrovnat se s finanční krizí i nelegální migrací plyne z rozhádanosti členských států.

Ještě hůř se vysvětluje, že je potřeba v rychlém globalizovaném světě integraci prohloubit. A že jednotná měna nemůže být jen fiskální, ale musí být také monetární unií. Mnoho občanů zkrátka často Evropské unii málo rozumí.

Přesto však existuje šance, jak přiblížit výhody projektu integrace zkušeností přímou. U mnohých bývá lépe pochopitelná, než slova sebevíce vzletná. Třeba takový Schengen. Díky za něj i za zrušení hraničních kontrol. Tento výdobytek evropského sjednocení se snad až příliš často zapomíná.

Připomene si ho však rychle ten, kdo míří do jihovýchodní Evropy a projede například až na hranice Maďarska se Srbskem. Najednou stojí v tříhodinových frontách na několikerých hranicích a vzpomíná na volný průjezd sjednocenou Evropou. A čekají ho ještě mnohé další hranice. Jediné, co ho těší, jsou nové dálnice často postavené z evropských zdrojů.

To budiž poučení pro ty, kteří by místo vylepšování Evropské unie chtěli ji bořit a vracet se do doby před ní. A jedná se také o jednoduchý postup, jak výhody unie připomenout.

autor: thk
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.