Thomas Kulidakis: Kauza Viktoriagruppe potvrdila, že neviditelná ruka trhu vše vyřešit nedokáže

Mluvil o naftě v hodnotě více než jedné miliardy českých korun, která by v případě potřeby vydržela na dva dny spotřeby. Vysoký státní úředník svým prohlášením správně narážel na pochybný postup českého státu v době Nečasovy vlády.

Konkrétně v roce 2010 se vitální strategické zásoby ČR dodatkem smlouvy se společností Viktoriagruppe ocitly v zahraniční mimo bezprostředně nezpochybnitelný vliv české vlády. Vše se událo v rámci posedlosti šetřením za každou cenu.

Podle tehdejšího vyjádření bývalého šéfa hmotných rezerv Ladislava Zaba mělo dojít k úspoře necelých 40 milionů korun oproti skladování strategické suroviny v ČR. V roce 2014 Viktoriagruppe vyhlásila insolvenci a německý insolvenčního správce odmítal uznat české vlastnictví nafty.

Už v roce 2014 ukázalo, že část nafty chybí. Podle čerstvých odhadů z letošního léta má být škoda minimálně 200 milionů korun, chybět má na šest milionů litrů tekutého zlata. Celkové ztráty se teprve budou sčítat, až obsah posledních cisteren z Německa státní úředníci položí na váhy hodnotící původní a stávající množství nafty.

Státní správa hmotných rezerv stěhuje naftu ze skladů Viktoriagruppe, firma neplatila daně a má obstavené účty /ilustrační foto/|foto: Státní správa hmotných rezerv

Aby se situace neopakovala

Celá kauza ukázala následující. Jsou určité oblasti, které mají být ve správě a vlastnictví státu a lidé posedlí privatizací všeho možného by o nich měli mít možnost maximálně tak debatovat. Sem nepatří jen zásoby pohonných hmot, které mají být k dispozici na dobu minimálně 90 dní. Ale také zásoby potravin a strategická infrastruktura nezbytná pro chod státu. Jako je například energetická rozvodná síť, vodovody nebo letiště a silniční síť.

Zároveň sice můžeme mít radost, že se alespoň většina nafty vrací a je zároveň použitelná, což nebylo do poslední chvíle jisté. Přesto ale s poslední cisternou dochází teprve k uzavření části příběhu. Nyní je potřeba zjistit, jaké skupiny za podivným obchodem stály, kdo na něm případně mohl vydělat a co český stát učiní, aby se situace už nikdy neopakovala.

Doufejme tedy, že policejní šetření nevyzní do prázdna tak, jako v případě mnoha jiných pochybných kšeftů. Vzpomeňme také, že jiné státy si udržují strategické zásoby mnohem větší. Finsko mělo ještě minulý rok zásoby ropy a ropných produktů na 180 dní, Německo na 109, Slovensko například na 95 dní.

I zde je třeba veřejné debaty ohledně způsobu, jak se odpovědní lidé v ČR připravují na případnou nouzovou situaci, včetně přírodních katastrof, bezpečnostních hrozeb nebo potřebu nenadálých humanitárních výdajů v zahraničí. I na ně se totiž zásoby ropných produktů, ale třeba i mléka a čokolády mohou použít.