Thomas Kulidakis: Miloš Zeman a klid na západní frontě
Zahraniční partneři České republiky se bezprostředně po ohlášení výsledků českých prezidentských voleb zdrželi okamžitých reakcí. Kromě Ruska, Číny a Slovenska od vrcholových státníků a politiků až do pondělí nepřišla slova pochvalná ani hanící.
To je důkaz, že z hlediska Pražského hradu se nacházíme v zahraniční politice ve staronových kulisách.
Příznivci sebemrskačství nebo vyznavači negativní stránky lidského žití by mohli argumentovat, že otálení s gratulacemi ze strany Washingtonu, unijních institucí nebo ostatních zemí Evropské unie by mohlo být znamení izolace českého prezidenta. V diplomacii totiž mohou mít slova vyřčená nahlas stejnou důležitost jako mlčení.
Obhájci myšlenky, že žijeme pod diktátem Západu a Evropské unie, by zase otálení s gratulacemi ke znovuzvolení mohli brát jako důkaz údajného pohrdání ostatních. A stoupenci užších svazků s Ruskem a Čínou by zase mohli brát okamžité gratulace jako výraz ohromné úcty.
Celá věc ale může být mnohem jednodušší. Gratulace se někdy předávají až při inauguraci, míří často nejen na Pražský hrad, ale také na ministerstvo zahraničí, na volby upozorňují naši velvyslanci a procesují je aparáty zahraničních institucí.
Maximálně ostuda?
Střízlivé reakce, které prozatím přišly z Bruselu od šéfa Evropské komise Jeana-Claudea Junckera, šéfa rady členských států Donalda Tuska a německého prezidenta nabízí dobrou možnost nahlédnout na naši zemi zvenčí. České prezidentské volby jsou prostě záležitostí České republiky a jejich vítěz je prezidentem, který má v zahraničí vystupovat v souladu se zahraničně politickou linií, kterou určuje vláda.
Jestliže tedy předvolební kampaní rezonovaly názory prezidentských kandidátů na zahraniční politiku, v zahraničí evidentně vrcholoví politici vědí, že důležitá je česká vláda. Čekání na pracovní den a neupřednostňování žádného z kandidátů pak svědčí o dobré praxi části našich zahraničních partnerů s demokratickou praxí. A to, že volby prezidenta jsou vnitřní záležitostí naší země.
Doufejme tedy, že staronový prezident bude nejen umírněnější ve svých výrocích, ale ani nezavdá příčinu, aby v zahraničí začali pochybovat o našem dosavadním zahraničně politickém směřování. Na mysli mám zahraničí, které respektuje institut demokratických voleb.
Přece jen ale existuje jedna věc, na kterou není dobré zapomínat. Devadesát procent krajanů volících v zahraničí volilo protikandidáta prezidenta Zemana. Pokud v budoucnu bude volit konfrontační linii vděčnou pro média, a místo názorů, které by byly v souladu s vládou, bude vyslovovat kontroverzní myšlenky, budou to opět naši krajané, kteří je budou muset v každodenním životě vysvětlovat.
Nebezpečí z nástupu populisty je ale v případě českého prezidenta přehnaná zkratka. Vzhledem k prezidentským pravomocím v zahraniční politice tedy hrozí tak maximálně ostuda, které se je možné při moudré volbě slov vyhnout.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
