Thomas Kulidakis: Německá vnitropolitická dohoda o počtu běženců. Zamezí nelegální migraci?

A která, i kdyby náhodou formálně platila, je migrujícím lidem pokoušejícím se dostat do vysněné západoevropské země zaslíbené asi dost možná jedno. Komu to ale jedno být nemůže, jsou unijní i neunijní zahraniční partneři Berlína.

Co se týká samotné vnitropolitické situace v Německu, kancléřka Merkelová se pokouší jednat o koaliční vládě se stranami, které mají vlastní program a zájmy. K imigrantům vstřícní Zelení už ostatně naznačili, že z jejich pohledu nedostatečně k běžencům otevřená politika může vzít za své už při prvním jednání o budoucím kabinetu. Pro Svobodné z FDP zase může být navrhovaný kompromis přísný málo.

O tom, jak se nevyplácí vyměnit touhu po moci a účast ve spolkové vládě za plnění svých slibů, se ostatně právě FDP poučila při spolkových volbách v roce 2013. Takže celá situace je možná zajímavá pro ty, kteří bedlivě sledují vývoj na německé politické scéně, ale mezi ty asi stěží můžeme počítat právě osoby, které nelegálně míří do Evropy a velká část z nich následně do Německa.

Pro pochopení logiky, kterou se řídí nelegální imigranti a jejich pašeráci, je totiž dobré opustit na chvíli svět velké politiky a politické teorie.

Angela Merkelová (CDU) a Horst Seehofer (CSU) dospěli ke kompromisu|foto: ČTK/AP, Michael Kappeler,ČTK

Zatímco pašeráci cíleně přibarvují podmínky v Evropě, migranti jsou často v situaci, kdy jim stačí i málo. Ti, kteří mají právo na azyl a prchají před válkou, nemají často co ztratit. Podobně jsou na tom také ti ekonomičtí, pro které je často přístupná čistá voda a zpevněná silnice symbolem téměř ráje na zemi.

Motivace se vracet. A neodcházet

To mi například potvrdil jeden africký imigrant, který říkal, že radši prodávat cetky na pláži a mít nějakou slabou jistotu, než se vrátit zpátky a bojovat o jídlo a bezpečí každý den. Jiný mi zase řekl, že byť vystudoval vysokou školu, radši bude dělat portýra v Evropě v hotelu, než by se vrátil do své země s nejistou budoucností.

Co se týká německých partnerů, ti mohou mít radost, že v navrhovaném kompromisu není návrh na odmítání žadatelů o azyl na německých hranicích. Protože by situace mohla hrozit podobným výbuchem, jako v roce 2015 na balkánské cestě. A navíc by imigranti mohli přijít i do zemí, kde zatím nejsou, ale v nichž se jich o to víc lidé obávají. Což by jen posílilo destabilizaci politických systémů v jinak dosud relativně stabilních zemích.

Místo neživotaschopného kompromisu by tedy bylo lepší, aby se německá reprezentace pokusila lépe zhostit své úlohy jedné ze zemí, které fakticky vedou Evropskou unii. Tedy tlačit na kombinaci opatření, která oddělí ekonomické imigranty od válečných uprchlíků.

Vyřizování žádostí o azyl a rozdělení imigrantů na ty, kteří zůstat mohou a kteří ne, toho se mohou účastnit všichni|foto: ČTK/AP, Massoud Hossaini,ČTK

S evropskými partnery více tlačit na země původu, aby neúspěšné žadatele přijímaly zpátky výměnou za více peněz na rozvojovou pomoc. Ta může přispět k tomu, aby lidé kvůli pomoci na místě měli nejen motivaci se vracet, ale především neodcházet. Protože jak se ukázalo, nelegální migrace si vždy svou cestu najde.

Vhodné se zdá také vytvoření ekonomických průzkumů, kolik je kde potřeba pracovních sil a následný program, jak se mohou případní noví pracovníci do Evropy dostat legálně na místo, kde jich je potřeba.

V neposlední řadě je nadále neúnosné, aby všemu čelilo jen několik zemí unie. Vyřizování žádostí o azyl a rozdělení imigrantů na ty, kteří zůstat mohou a kteří ne, toho se mohou účastnit všichni. Aniž by následně nutili lidské bytosti být v zemích, kde být nechtějí.