Thomas Kulidakis: Prefabrikovaní katalánští separatisté znovu před soudem

Osm bývalých členů regionální vlády a dva separatističtí aktivisté chovají naději, že je nový soudce, který případ převzal, propustí z vazby tak, jako jejich předchůdce. Na vyplnění jejich touhy po svobodě by mělo záležet nejen lidem soucitným, ale také všem, kteří si přejí zachování nerozděleného Španělska.

Pokud se totiž na celou věc podíváme z hlediska logiky politických tahů a protitahů, je zřejmé, že kroky španělské justice a centrální vlády zapůsobily na věc stoupenců odtržení Katalánska jako živá voda.

Po uspořádání právně neplatného a neústavního referenda totiž následovala stejně pochybná deklarace nezávislosti regionu. V následujících dnech se ovšem ukázalo, že katalánští separatisté nemají žádný plán pro skutečné odtržení. Nezajistili si podporu v zahraničí, které se k nim obrátilo zády. Členské státy Evropské unie, stejně jako evropské instituce konstatovali, že vše je vnitřní záležitostí Španělska.

Není se také co divit, protože zpochybňovat územní celistvost spojeneckého státu je výprava do temného lesa plného nástrah a recipročních kroků, čehož je lepší se vyvarovat. Navíc by podporou separatistů v regionu jednoho státu mohl vzniknout precedens, který by se mohl projevit i v zahraničí.

Předseda katalánské vlády Carles Puigdemont (vlevo) a španělský premiér Mariano Rajoy|foto: Generalitat de Catalunya

O své slovo se tak okamžitě začali hlásit například Skotové, jejichž stávající vedení licitovalo s Evropskou komisí a unijními státy o případném automatickém členství, pokud by se Skotsko jednostranně odtrhlo od Velké Británie opouštějící EU. O slovo se také hlásili další separatisté, například v Belgii. Možné vzepětí španělského nacionalismu zase dělalo starost Gibraltaru. Zámořské území Spojeného království se obávalo možného uzavření své pozemní hranice se Španělskem.

Dohoda pro všechny strany

Kromě přípravy zahraniční podpory katalánští separatisté také zanedbali ekonomickou dimenzi. Nejenže se řada společností chystala opustit případné Katalánsko nacházející se mimo evropský jednotný trh, ale nedošlo ani k vyjasnění budoucích vztahů s Madridem.

Po původním vzepětí způsobeném přehnaným zásahem španělských policejních jednotek se prostě z řady důvodů separatisté stále více znemožňovali. Útěk šéfa regionální vlády do Bruselu, kde se dočkal pouze distancování belgické vlády, i zástupců zbytku Evropy nasadilo všemu korunu.

Ovšem ve chvíli, kdy se část separatistů ocitla ve vazbě, situace se opět změnila. V očích mnohých se lehce a snadno mohli stát mučedníky, ne-li politickými vězni trpícími za svou věc. A lidský soucit s bližními je mnohdy silnější než celá kupa logických argumentů.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Deset separatistů, kteří dnes předstoupili před nového soudce, má ale velkou naději na propuštěn z vazby. Daný arbitr si totiž případ sám vyžádal, protože v minulosti před něj předstoupili také zástupci regionálního parlamentu. Když prohlásili, že vyhlášení samostatnosti bylo jen deklaratorní, neboli že o nic nešlo, a uznali aktivaci článku 155 španělské ústavy, neboli omezení autonomie Katalánska, z vazby je soudce propustil.

Stejně tak mají naději i dnes vypovídající osoby, které podle španělského tisku také promluvili do jisté míry smířlivě. Přesto ale není možné ubránit se dojmu, že pokud někdo pomohl separatistům, byl to právě premiér centrální vlády Rajoy, který nedokázal odhadnout míru.

Vše se tedy rozsekne za tři týdny u regionálních voleb. Část separatistických stran ale už teď projevuje ochotu raději s Madridem jednat, než přijímat jednostranné kroky. Dohoda se zdá pro všechny strany sporu i pro celou Evropu lepší, než jednostranné truc kroky.