Týden očima Petra Schwarze: Kdopak to mluví? A o čem vlastně?
Trvalo to jen necelé tři týdny, několik piruet čelných představitelů státu, hradní frašku s přijímáním demise, kterou nikdo nepodal, spoustu silných slov, nic moc neříkajících frází a také zpochybňování významu celkem jasných vět, několik skandálků, které asi po českém zvyku vyšumí do pěny dní, docela dost kouřových clon, a česká politická scéna se vrací do normálu – tedy aspoň podle svých měřítek, která nejsou příliš přísná.
Vládní krize je zřejmě u konce, Hrad oznámil, že prezident Zeman příští týden jmenuje novým ministrem financí Ivana Pilného, přičemž se „Prezidentova ústa“ Ovčáček vyhnul pečlivě formulaci, že předtím hlava státu odvolá dosavadního ministra financí Babiše, o což v celé šarádě šlo a o což se vedly ony spory.
Ale snad se to rozumí samo sebou, jak napovídá později Ovčáčkem retweetnutý článek Blesku, a nebudeme mít ministry financí jmenované dva, to už by bylo i na české poměry dost. A oddechnou si i ústavní soudci, už nebudou muset vymýšlet, jak prezidentovi vysvětlit jednoduchou větu ústavy.
Premiér a předseda ČSSD Sobotka zase bude mít více času na to pokusit se udělat aspoň trochu pořádek ve své straně, kde v nemalém počtu krajských organizací zuří nevybíravý boj o volitelná místa na kandidátkách do sněmovních voleb.
Posílení vlivu čínských komunistů
Prezident Zeman dlel ale po většinu týdne v Číně, kam odjel hájit české ekonomické zájmy jako jediná hlavu státu z Evropské unie na summit o projektu nazývaném novodobou Hedvábnou stezkou, projektu obřím, který je podle Miloše Zemana tím „nejvíce fascinujícím projektem v novodobých dějinách“.
Prý něco jako nový Marshallův plán, což je přirovnání zajímavé. Marshallův plán totiž, jak z dějepisu víme, měl za úkol pomoci postavit na nohy evropské hospodářství zdevastované 2. světovou válkou (snad se ta třetí nechystá), a jako nevyhnutelný důsledek měl ohromné posílení vlivu Spojených států v Evropě.
A jestli je pro nás kromě zatím nepříliš zřetelných ekonomických příležitostí zrovna posílení vlivu státně kapitalistických čínských komunistů tím nejvíce fascinujícím ternem, ponechám na úvaze jednoho každého.
Stabilizovat společnost znamená stavět vysokorychlostní železnice?
Ale třeba je prezidentovy výroky potřeba chápat nějak úplně jinak, jako jsme třeba chápali špatně jeho někdejší výrok, že bychom se měli od Číny učit, jak stabilizovala společnost.
Teprve teď totiž Miloš Zeman z Číny na televizi Barrandov vysvětlil, jak to vlastně tehdy myslel, a to stojí za to citovat: „Samozřejmě že jsem neměl na mysli politickou stabilizaci, ale projektovou stabilizaci. Když se podíváte, tak tady fungují vysokorychlostní železnice, zatímco my o vysokorychlostní železnici už desítky let jen mluvíme.“
Takže ještě jednou pro ty nechápavé, jako jsem třeba já: stabilizovat společnost znamená v hradním dialektu stavět vysokorychlostní železnice, a nedělejte z toho hokej! Ale přece jen – ať jsou slova používána radši ve významech, které je možno pochopit i bez krkolomného vysvětlování, přeje posluchačům Českého rozhlasu Plus, sobě i celému světu Petr Schwarz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
