Václav Žák: Minulost vrhá dlouhé stíny

Cesta k tzv. Islámskému státu byla dlouhá - Foto: Wikimedia Commons,  Voice of America, Public domain

Cesta k tzv. Islámskému státu byla dlouháFoto: Wikimedia Commons, Voice of America, Public domain

Cesta k tzv. Islámskému státu byla dlouhá a není jednoduché určit datum, ke kterému bychom se měli vztahovat. Vynechme pro stručnost upořádání Středního východu po první světové válce, i když rozhodující momenty nestability byly založeny tehdy.

Začněme situací v Íránu na počátku padesátých let. Tehdy se Británie začala cítit ohrožena demokraticky zvoleným předsedou vlády Mohamedem Mosaddeghem, což byl íránský patriot, který chtěl, aby z iránské ropy neměla zisky pouze britská společnost British Petroleum, ale i íránský lid.  

Když společnost odmítla spolupracovat na přerozdělení zisku, rozhodl se, že British Petroleum znárodní. V té době britská vláda neměla prostředky, aby mohla znárodnění zvrátit a požádala proto o pomoc přátele ve Spojených státech. Dvojčata John Foster a Allen Dullesovi - ministr zahraničních věcí a šéf CIA, se rozhodla, že britskému spojenci pomohou. 

CIA zorganizovala převrat, který svrhl oblíbeného Mosaddegha a vrátil na trůn šáha, který pak vládl prostřednictvím tajné policie takovým způsobem, že začal být nenáviděn spolu se Spojenými státy natolik, že v roce 1979 došlo k revoluci, návratu ajatolláha Chomejního a k ustanovení Islámské republiky. 

Čtěte také: Jan Fingerland: Libye se probouzí aneb Islámský stát před branami

Jak známo, neochota USA vydat šáha k potrestání vedla k obsazení amerického velvyslanectví v Teheránu a zajetí rukojmích. Když v roce 1980 došlo k válce mezi Irákem a Iránem, Spojené státy otevřeně podporovaly Irák. Jednou ze zemí, která mu půjčovala peníze, byl také Kuvajt, ale když pak Kuvajt začal chtít peníze zpět, odpověděl na to Saddám Husajn tím, že Kuvajt obsadil.  

Studená válka: Carter (vlevo) a Brežněv - Foto:  commons.wikimedia.org

Studená válka: Carter (vlevo) a BrežněvFoto:  commons.wikimedia.org

Tenkrát Spojené státy zorganizovaly na žádost Saúdské Arábie, která se cítila počínáním Saddáma Husajna ohrožena, záchrannou operaci odsouhlasenou Radou bezpečnosti OSN. V Afghánistánu, zemi, která desítky let neměla silnou centrální vládu, se k moci dostali komunisté, kteří však nebyli jednotní. 

Poradce Zbigniew Brzezinski se chlubil tím, že přesvědčil prezidenta Cartera, aby Spojené státy začaly dodávat do Afghánistánu zbraně, což povede k tomu, že tam Rusové budou intervenovat a tím se chytí do pasti. To se také stalo. Brežněvovo vedení SSSR spolklo návnadu a v roce 1979 Sovětský svaz v Afghánistánu intervenoval, což vzbudilo vlnu nevole. 

Američané bojovníky proti ruské okupaci vyzbrojovali velmi moderními zbraněmi. Tito bojovníci, mudžáhidové - ano, odvozeno od slova džihád - válka, nakonec uspěli a přiměli Gorbačova, který chtěl nastartovat reformy, aby se z Afghánistánu stáhl. 

Čtěte také: Islámský stát porazí jedině pozemní ofenziva USA a NATO, tvrdí šachista a předák ruské opozice Garri Kasparov

Pákistánská tajná služba ale pravděpodobně neupozornila své americké spojence, že mudžáhidové mají rádi Spojené státy asi tak jako Sovětský svaz. V okamžiku, když zvítězili nad Sovětským svazem, začali se připravovat na střet se Spojenými státy. Usáma bin Ládin, syn bohatého saúdského stavitele, byl jedním z lidí, kteří pro hnutí afghánského odporu znamenali klíčovou podporu. Saudové, stoupenci tradičního konzervativního výkladu islámu, chápali přítomnost amerických vojsk nad saúdské půdě jako znesvěcení posvátné půdy.  

Usáma bin Ládin, syn bohatého saúdského stavitele, byl jedním z lidí, kteří pro hnutí afghánského odporu znamenali klíčovou podporu - Foto:  Federal Bureau of Investigation

Usáma bin Ládin, syn bohatého saúdského stavitele, byl jedním z lidí, kteří pro hnutí afghánského odporu znamenali klíčovou podporuFoto:  Federal Bureau of Investigation

Operace Pouštní bouře v roce 1991 skončila vyhnáním Saddáma Husajna v z Kuvajtu, ovšem vojska v zemi zůstávala, i když královské rodině to působilo velké rozpaky právě proto, že věděla, jaký dopad na společnost bude mít přítomnost vojsk. Není náhoda, že útočníci na newyorská dvojčata z 11. září 2001 byli v převážné míře Saúdové. Společná trestná výprava NATO do Afghánistánu měla svoji logiku, protože afghánský Tálibán skutečně poskytoval útočiště teroristickým skupinám, které byly za útok na Spojené státy odpovědné. 

Zásah v Iráku patřil do zcela jiné kategorie. V USA se prosadila zahraniční politika odhodlaná šířit svobodu a americké hodnoty vojenskou silou. Jejím základem byl koncept tzv. naskočení na vagon. Prý pokud bude zlý režim, který odporuje americkým hodnotám vojensky poražen a nahradí ho demokratický režim, pak jeho soused před tím, než by riskoval střet se Spojenými státy, naskočí na vagon a dobrovolně se přidá k budování demokracie. Tím pádem se Střední východ velmi rychle přemění v oázu demokratických režimů, čímž zmizí ohrožení Izraele, jediné středovýchodní demokracie, protože najednou bude mít okolo sebe spojence. 

Pokud si posluchači myslí, že to je silvestrovská odbočka, pak je ubezpečuji, že není. To je skutečně neokonzervativní koncept, který ovlivňoval nejen politiku vlády G. W. Bushe. Spojence v NATO (Francii a Německo), ani Rusko Bush nepřesvědčil. Zato přesvědčil Václava Havla. Nedávno uznal i britský ministerský předseda Blair, že podpora intervence byla chyba. 

Čtěte také: Jan Fingerland: Jak porazit Islámský stát aneb Rozšíření bitevního pole

Výsledky intervence do Iráku byly katastrofální. V Iráku byl režim, který udržoval Saddám Husajn pohromadě železnou rukou, opíraje se především o sunity. Vojensky se sice rychle zhroutil, ale v zemi zavládl bezbřehý chaos a v něm se poprvé objevily teroristické skupiny. O vliv v zemi, kde vedle sebe žijí kromě Kurdů šíité a sunité, začaly soupeřit šíitský Irán a sunitská Saúdská Arábie. Protože se k moci s pomocí Američanů dostali proíránští šíité, sunité se začali bránit. Tzv. Islámský stát vznikl propojením fanatiků věřících, že se blíží soudný den, v němž zanikne vše živé, s důstojníky Saddámova režimu. 

Z toho je patrné, že představy o poražení tzv. Islámského státu sjednocenou vojenskou akcí Západu jenom podpoří víru radikálů, že se konec světa blíží a verbíři začnou politikům posílat děkovné dopisy. Poznamenejme, že chaos na středním východě má pochopitelně víc příčin, ale za tzv. Islámský stát vděčíme diletantské neokonzervativní politice USA. 

Islámský stát - Foto: Michal Jindra

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu. 

Autor:  Václav Žák
Pořad: Názory a argumenty  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 18:33; repríza 23:05; sobota-neděle 18:10; repríza 06:33  |  Délka pořadu: pondělí-pátek 26 minut; sobota-neděle 50 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus
Pište, ptejte se

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace