Zdeněk Velíšek: Mursí neutralizován, Zawahrí vstupuje do hry.

Ale bylo třeba pokusit se zažehnat nebezpečí výbuchu nekontrolovatelného násilí, kterým hrozí střety obou táborů egyptské politické scény v ulicích Káhiry. Zvlášť když tam proti sobě stojí na jedné straně síly, které si mohou vzpomenout na to, že se v minulosti se uchylovaly k teroru – to hovořím o Muslimských bratřích – a proti nim - krom desetitisíců demonstrantů – armáda, jen stěží odolávající pokušení řešit silou zbraní patovou situaci, do níž sama zemi dostala.

Eventualita druhé Sýrie znepokojuje celý politický svět. Nicméně zahraniční vyjednávači nebyli úspěšní. Ti evropští prostě neměli potřebné páky k tomu, aby v Káhiře prosadili to minimum, o něž usilovali: propuštění Mursího a záruku, že nedojde k výbuchu násilí, které už by se nedalo zastavit. Ale ztroskotali i Američané, přesto, že Spojené státy mají nástroj, kterým mohly na současné vládce Egypta a zejména na armádu zapůsobit. Je to pomoc, zejména vojenská, kterou Egyptu poskytují od r. 1979, kdy egyptský prezident Anwar Sadat podepsal mírovou dohodu s Izraelem.

Spojeným státům chybělo patrně něco jiného: solidní orientace v současné egyptské realitě, kterou je skutečně těžko den po dni znovu vyhodnocovat. Senátor John McCain se zřejmě právě proto dopustil fatálního faux pas, když přímo při jednáních v Egyptě prohlásil, že puč není cestou k demokracii. Slovu puč se do té doby dokázala celá západní diplomacie i západní tisk vyhýbat, ačkoli silové odstranění prezidenta, zvoleného demokraticky, a pozatýkání představenstva vládnoucí strany, Muslimských bratří, se tak pojmenovat dalo.

Američanům chyběla i jednotná linka: ministr zahraničí John Kerry zhodnotil postup egyptské armády o pár dní dříve dokonce zcela opačně než McCain: pro něho to byl návrat Egypta na cestu demokracie! Obama ale zůstával stranou. Stalo se, co se stát muselo: Současní vládci Egypta prohlásili jednání za zmařená a odmítli jakákoli další. Napětí v Egyptě trvá.

Odstranění Muslimských bratří z politické scény mělo ještě jeden následek, který je třeba vyhodnotit. Způsobilo obrovské zklamání Aiwanu al Zawahrímu. Radoval se předčasně z vítězství islamistů v klíčové zemi arabského jara. Nástupce Bin Ládina zareagoval – řekl bych impulzivně - výzvou k pomstě na amerických ambasádách a amerických zájmech i občanech všude ve světě islámu. Proti možnosti zákeřných atentátů na své úřady a občany, nemají Američané účinnou zbraň. Ať už se hrozba naplní či ne, jsou poškozeni a octli se jakoby v defenzívě. Ambasády nepracují, personál je evakuován. Ukázka síly pouhého zastrašování se Zawahrímu zatím vydařila.