Zdeněk Velíšek: Potřebuje Evropa vozovou hradbu?

Rozhovor, který Donald Trump poskytl britským Timesům a německému Bildu těsně před převzetím prezidentské funkce, ukázaly, že budoucímu americkému prezidentovi by bylo milejší, kdyby národy Evropské unie nenalezly k větší semknutosti ani sílu, ani chuť.

Britská premiérka v dlouho očekávaném projevu vyjádřila podle mínění mnoha kompetentních komentátorů přání uskutečnit brexit v jeho nekompromisní formě – i když jí to, jak také vyplynulo z jejího projevu, nutí hledat nové místo Británie v dnešním neklidném světě. Právě proto zaznělo v jejím projevu x-krát nové slovo, nový pojem: globální Británie.

Nevím, jak ho myslela ona a jak mu porozumějí její spoluobčané, ale já jsem z něj cítil úzkost z osamění Británie v globalizovaném světě. Osud země, její bezpečnost, její politická pozice v něm bude záviset jen na zdatnosti Britů. Odpadnou jim sice závazky a odpovědnost vůči evropskému společenství, ale také přijdou o záruky, které členům tohoto společenství přece jen poskytuje členství v Evropské unii a účast ve sjednocovacím procesu Evropy.

Britům naopak přibude odpovědnost za to, že jejich země přispěla k oslabení evropského celku. Londýn nicméně pocítí možná brzy to, co Washington pocítil po Bushově éře – že vedle sebe potřebuje silnou a ne drobící se Evropu. Bohužel Donald Trump jakoby se vracel k Rumsfeldově a Bushově politice z dob, kdy ti dva v Evropě stavěli staré a nové členy Evropské unie jedny proti druhým. Naštěstí se jim nepodařilo zastavit tak proces evropského sjednocování.

Guy Verhofstadt, který loni na podzim, když propukla aféra „Luxleaks“, patřil k těm, kteří v Evropském parlamentu proti Junckerovi hřímali obzvláště hlasitě|foto: European Commission Audiovisual service

Dnes jsou procesy evropské integrace a rozšiřování Evropské unie ohroženy znovu. Silněji než tehdy, protože je to nejen zvenčí, ale i zevnitř. Patrně ještě během těch dvou let nesnadných, možná i prekérních jednání s britskou vládou o vztazích po brexitu se projeví, že každé zakolísání evropských vyjednavačů budou predátoři za jejími hranicemi i v jejích řadách považovat za příležitost k demontáži unie.

Ještě že Evropský parlament jmenoval svým hlavním vyjednavačem ve věci brexitu Belgičana Guye Verhofstadta, vůdce evropských liberálů a velmi bojovného obránce evropských hodnot. Ty bude teď třeba bránit nejen před možnými důsledky odchodu či už samotného odcházení Británie z evropského svazku, ale i před možností nového oslabení či zániku euro-amerického spojenectví za Trumpova prezidentství. A možná i před intenzifikací evropských ambicí Kremlu, které Trump povzbudí.

Bude to teď od nás, členů Evropské unie, chtít vůli postavit cosi jako pevnou vozovou hradbu kolem myšlenek, které nás spojily a spojují. Najdou k tomu vůli opravdu všechny vlády sedmadvacítky?