Zdeněk Velíšek: Přízrak studené války

21. listopad 2014

Zatímco my v Česku jsme si sedmnáctého listopadu připomínali základní hodnoty, které nám to datum před čtvrtstoletím vrátilo, naši sousedé a ostatní Evropané se ten den v médiích znovu setkali s termínem studená válka. A to v současném, nikoli v historickém kontextu.

Při příležitosti zasedání G 20 v australském Brisbane politici Západu po nějakém čase znovu hovořili s Vladimirem Putinem a atmosféra se v bilaterálních jednáních s ním pohybovala tentokrát už těsně nad bodem mrazu.

Putin odtud odjel před podepsáním společného komuniké. Ta slova - studená válka tam poprvé zazněla z úst Angely Merkelové v otázce, zda by si byl po jejím skončení před pětadvaceti lety někdo pomyslel, že se ještě kdy může opakovat.

Putin vyslovil termín studená válka v německé televizi. Řekl, že západ Rusko dohání ke studené válce. Připomínám tyto výroky a atmosféru, která nyní vládne mezi Moskvou a západním světem, abych zvýraznil ojedinělost té debaty, která se o postoji naší země vůči Putinovu Rusku už delší dobu vede u nás. S vývojem rusko-západních vztahů se zdá být v rozporu. V rozporu je ostatně také s objektivní potřebou jednoty členů Evropské unie v zásadních zahraničně politických otázkách.

Čtěte také

Právě takovou jednotu postrádal v únoru tohoto roku v Evropském parlamentu prezident Miloš Zeman. Ve svém projevu tam řekl: "Evropská unie stále nemá společnou zahraniční politiku. Pokud jde o takzvanou měkkou, neformální politiku, musím kriticky říci, že někdy mi to připomíná opakování appeasementu ze 30. let". Konec citace.

Dnes ale mohou známky toho pověstného a zrádného fenoménu, jakým je politika appeasementu, vidět naši evropští a zaoceánští partneři v měkkých a bohužel ne neformálních, ale oficiálních postojích k Moskvě a ve výrocích, které slyší z Prahy. Dá se očekávat, že se začnou ptát po jejich důvodech. Ale dřív než oni by se po nich měli u nás doma ptát všichni ti, které takového signály znepokojují.

Prezident Miloš Zeman

Jaký důvod mohou mít čeští politici k odklonu od postojů, které k Rusku zaujímá teď skoro jednotně ta jindy nejednotná zahraniční politika Evropské unie; dokonce ve shodě s politikou americkou?

Jeden důvod mě napadá: Obchodní zájmy, které, aniž se to u nás příliš oslavovalo, dosáhly v Rusku dosti podstatného objemu. Že by to tak mohlo být, aspoň částečně, o tom svědčí například ona výrazná verbální podpora některých českých politiků podnikatelům protestujícím proti škodám, které by jejich aktivitám v Rusku mohly způsobit sankce, vyhlašované například v rezortu strojírenství.

Čtěte také

Je pravda, že po stržení železné opony udělaly české vlády poměrně brzo z ekonomických zájmů těžiště budování české liberální demokracie, ale právě letošní pětadvacáté výročí listopadu roku 89 a zároveň ten nový chladný závan studenoválečnické atmosféry nám silně připomínají, že mnohem naléhavější prioritou dneška je neobětovat žádným jiným zájmům ta práva a svobody, o které šlo před pětadvaceti lety jak na Albertově, tak na Národní třídě, a o které se na východ od nás už krvavě bojuje. Zejména, když vedle těch obchodních zájmů, na které jsem poukázal, nebo za nimi, mohou být ještě jiné, zatím neprozrazené.

autor: Zdeněk Velíšek
Spustit audio