Zdeněk Velíšek: Proč Merkelová?

Předáci těch tří zbylých velkých států byli první, kdo v EU konkrétně zareagoval. Včera na ostrově Ventotene u italských břehů se radili podruhé. Ale to nebyl konec diplomatických aktivit, kterými Merkelová reaguje na brexit, a ostatní akutní problémy Evropy.

Před zářijovým bratislavským summitem Evropské unie má německá kancléřka na programu celý maratón setkání se státníky členských zemí EU. V tomto týdnu má jet ještě do Estonska, pak do Prahy, a ve Varšavě si vzápětí vymění názory s celou Visegrádskou čtyřkou.

Nejen my a nejen střední Evropa, ale spíš celá politická Evropa si klade dnes otázku, do jaké míry bude právě to varšavské jednání konfrontační či konsensuální. Tedy do jaké míry se tam udělá krok k upevnění evropské soudržnosti nebo v opačném směru.

Ale ani potom ještě nebude možné činit závěry, protože ještě týž den, v pátek, už zase doma, v Německu, na zámku Meseberg, zahájí Merkelová sérii setkání s řadou dalších evropských státníků: například s premiéry Nizozemska, Švédska, Finska a Dánska. S nimi hned po varšavských jednáních. V sobotu se šéfy vlád Slovinska, Bulharska a Chorvatska.

Pak se setká s rakouským premiérem Christianem Kernem. Právě z rakouského deníku Die Presse čerpám tyhle informace. Pod titulem "Merkelová hodlá energicky přimět Evropskou unii k aktivitě" odhaduje v dnešním vydání Die Presse jeden z vyhlášených novinářských znalců střední Evropy, Wofgang Böhm, hlavní směry té aktivity, kterou chce Merkelová v EU podnítit.

Nutnost společné evropské politiky

Před zářijovým bratislavským summitem Evropské unie má německá kancléřka na programu celý maratón setkání se státníky členských zemí EU|foto: ČTK/AP, Roberta Basile,ČTK

Jedním z těch směrů či cílů je udržení evropské obranyschopnosti po ztrátě britské vojenské síly. Ale není to cíl jediný. Merkelová nepřestává myslet také na potřebu společného řešení migrační krize. A tady vidí dnešní vydání die Presse jako největší překážku rozpor mezi německým a visegrádským přístupem k přijímání uprchlíků.

Je zajímavé, speciálně asi pro nás, co k tomu dodává Wolfgang Böhm: "V tomto bodě se Merkelová může nejspíše spolehnout na podporu Prahy. Česká vláda, i když nechce od své migrační politiky ustoupit, alespon odmítá budovat společnou frontu proti Berlínu", říká doslovně. Mluví pochopitelně o frontě Visegrádské čtyřky proti Berlínu.

Za sebe k tomu chci dodat jako závěr už jen toto: Pokud se na setkání Merkelové s V4 skutečně projeví hlubší rozpor mezi německým a visegrádským přístupem k otázce imigrace nebo k jiným akutním problémům EU, předpokládám, že u nás doma uslyšíme tuto argumentaci: Proč vlastně to vše dojednává Merkelová? Proč má mít Německo titulní roli v současném evropském dramatu? Kdo dal Merkelové plnou moc? Proč se ta jednání nevedou v oficiální evropské rovině?

Tady je možná odpověď: je to proto, že řada vlád, včetně vlád V4, si střeží své suverenní kompetence, a to i když tím blokují jednotný přístup k akutním problémům všech. Nedovolí, aby za ně jednala Evropská unie jako nějaká centrální vláda.

Ale pokud se pak samy nevybičují k iniciativě, přijatelné pro všechny, odsuzují EU a tedy své státy k bezbrannosti proti výzvám zvnějšku i zevnitř. Tuhle zodpovědnost by měly pocítit. Když ji vezmou na sebe budou silnější. Nakonec i na domácí frontě.

A taky přispějí k tomu, aby veřejnost jejich zemí uvěřila, že bezpečnost, prosperita a stabilita kontinentální Evropy jsou nedělitelné. A společná evropská politika že je nutná.