Zdeněk Velíšek: Volby neřekly o Rakušanech všechno

Ten den byly rakouské noviny plné palcových titulků ohlašujících výsledek prvního kola prezidentských voleb. A články pod nimi předpovídaly Rakušanům do měsíce politické zemětřesení. 22. května se bude konat druhé kolo těchto voleb.

Utkají se v něm pohrobci Jörga Haidera, stojící za kandidátem krajně pravicové Strany Svobodných Norbertem Hoferem, s příznivci Alexandra van der Bellena, ze strany Zelených, který ale kandiduje jako nezávislý.

Bude to zároveň boj mezi příznivci tvrdé antiimigrační politiky a všemi ostatními Rakušany, kteří ještě neodvrhli svou národní tradici pozitivního přístupu k těm, kdo v jejich zemi hledají útočiště. Rakušané tohoto ražení jsou ale v menšině a v defenzívě. Ale jsou. A kdo hledá, najde.

Čtěte také

Já byl minulé pondělí - a to vůbec ne kvůli prezidentským volbám - na místě, kde van der Bellen porazil v nedělním prvním kole prezidentské volby populistu Hofera skoro přesně stejným rozdílem hlasů, jakým s ním na celonárodní úrovni prohrává.

Pětitisícový Ottensheim prezidentské volby nerozhodne, ale jeho příklad pozitivního a v jednom ohledu i originálního přístupu k imigrantům, by měl u rakouských - a proč ne, jednou třeba i u našich voličů - sehrát svou roli. Mě zaujal už v únoru v provinčním deníku "Hornorakouské zprávy", když jsem na první přečtení neporozuměl titulku "Uprchlíci stříhají, děti tkají".

Logo|foto:Český rozhlas

S tou iniciativou, nebo spíš s jejím originálním duchem vás prostě musím seznámit. Nápad se zrodil v hlavě sociální pracovnice střední odborné školy ve vsi Feldkirchen, hned vedle Ottensheimu. Tamní imigranti dostávali od humanitárních organizací (tedy od lidí) tolik šatstva, ložního i jiného prádla, že to přerostlo i skladovací možnosti té lokality.

Čekatelé na azyl nesmějí výdělečně pracovat, ale v té obci dostali nabídku, aby ve volném čase stříhali ten textilní odpad na proužky a dívky z odborné školy, že z nich budou - rovněž ve volném čase a rovněž zdarma - tkát pestrobarevné koberce. Obě skupiny jsem viděl pracovat - děvčata v té škole a migranty v Ottensheimu. A mohl jsem taky upřímně obdivovat jejich výrobky. Nejdou do obchodů!

Čtěte také

Účel té iniciativy byl jiný, řekl bych inteligentnější. Jdou do provizorních ubikací uprchlíků a do bytů těch šťastnějších z nich, kteří už se dočkali solidnějšího bydlení. Tam odkud přišli, není zvykem se na koberečcích jen modlit, ale sedí se na nich, spí se na nich, žije se na nich.

Ty koberce od rakouských děvčat jsou půvabné. Myslím, že je do nich vetkána snášenlivost a soucit a že ty modlitby na nich by jednou mohly být za Rakousko. Samotné Horní Rakousko, spolková země, kde leží Ottensheim, přijaly od počátku imigrační krize přes 10 tisíc oprávněných žadatelů o azyl.

V Evropě nemusí mít v konečném výsledku pravdu Haider, Hofer, Le Penová, Geert Wilders a jim podobní. Ani když teď Hofer ty rakouské prezidentské volby vyhraje. Což se pravděpodobně stane.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.