Každý máme klady i zápory, ale sklouznout na druhý břeh je něco jiného, říká Ludmila Čírtková

„A jenom už to, že víte, že vlastní emoce v dané situaci vůbec nejsou prospěšné a nepomohou ani tomu účelu, tomu proč se setkáváme a dokonce ani oběti, je náročné. Ale spoučasně také tím, co vám pomůže se udržet v rámci své role,“ dodává.

Co se děje za zavřenými dveřmi, nevíme

„Zlo může být produktem situačních mixů,“ navazuje odbornice na úvahy Phillipa Zimbardo a hovoří o jeho slavném standfordském vězeňském experimentu s univerzitními studenty:

„Když to zjednoduším, tak máme nějakou povahu, o které hovoříme jako o osobnosti. A pak máme v životě řadu rolí. A za určitých podmínek ta role může vymazat naši osobnost. A to je i odpověď na tu otázku, když se sousedé diví a říkají: takový milý člověk, když jsem ho potkal na chodbě, tak zdravil a teď zjišťuji, že je to dokonce vrah. Odpověď pro ně tedy zní: potkáváme lidi v určitých rolích, a tudíž nevíme, co dělají za zavřenými dveřmi.“

Mám štěstí na lidi

Na otázku moderátorky, zda v profesionálním životě nikdy nenarazila na figuru policisty, který by nebyl zrovna ztělesnění dobra, odpovídá: „Samozřejmě, že jsou lidé kolem mě z masa a kostí a každý z nás má pozitivní a negativní stránky. Ale něco úplně jiného je sklouznutí na druhou stranu, přechod na druhý břeh. A jestliže se ptáte takto, tak vám mohu říci, že mám na lidi ve svém profesním životě štěstí, protože jsem pracovala především s kolegy, kteří jsou zapáleni a šlo jim o to zjistit, co se stalo a jak se to stalo.“

Stupnici zla neuděláte, každý zločin má své aspekty a každý je jinak hrůzný.Ludmíla Čírtková

Profese, která dává smysl

„Moje profese mě i po těch letech baví, mimo jiné i kvůli tomu mám možnost pracovat s oběťmi trestných činů. Je to práce, která mi dává smysl. Je to možnost pomoct vrátit zpátky do života někoho, komu se stala tragédie způsobená druhým člověkem,“ říká psycholožka a vysvětluje, že i to jsou důvody, proč ve svém volném čase pracuje jako dobrovolník v Bílém kruhu bezpečí.