Máme východní hrozbu, daleko větší ale přichází z naší společnosti, říká Džamila Stehlíková

„Máme východní hrozbu. Ale daleko větší hrozba nepochází z venčí. Je v naší společnosti, kde hrozí jakási politická oligarchizace, spojení moci politické, mediální a ekonomické v jedněch rukou. To vždycky těžce poškodí každou demokracii i instituce, které tady jsou. Poškodí to nezávislost médií, a to je vždycky cesta k autokratické vládě,“ dodává.

Současně hledá důvod, proč děním není společnost znepokojena: „Ten posun se děje salámově a pozvolna. Myslím, že Babišovy preference, kterého provází střet zájmu, který porušoval zákon a zvažuje se obvinit ho z korupce, mají stále přes třicet procent, protože v tom nevidíme nebezpečí.“

Lékařka, univerzitní pedagožka a politička Džamila Stehlíková se narodila 6. února 1962 v kazašském městě Almaty. V Česku žije od roku 1988, kdy uzavřela sňatek s klinickým psychologem Miloslavem Stehlíkem. Státní občanství v zemi získala na začátku roku 1992 na přímluvu Václava Havla. V letech 2000 až 2013 byla aktivní členkou Strany zelených, letech 2007 až 2009 pak ministryní pro oblast lidských práv a národnostních menšin v druhé Topolánkově vládě, ze které sama dobrovolně odstoupila. V září 2008 byla zvolena členkou předsednictva Strany zelených. Od roku 2010 se v Praze soustřeďuje především na soukromou lékařskou praxi v oboru psychiatrie. V letech 2009-2014 pracovala na částečný úvazek ve Státním zdravotním ústavu v Praze na pozici národní manažerky programu HIV/AIDS. Během své praxe napsala desítky lékařských publikací i popularizujících statí. Od roku 1997 je rozvedená, má dvě dospělé děti.

Lidičky, podívejte se

Stehlíková komentuje také jednání Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu kvůli situaci médií v Česku a jejich ohrožení. „Sledovala jsem ta jednání parlamentu, jednání ve výborech, kde vystupovala celá řada poslanců z pobaltských i středoevropských států a neutěšenou situaci toho, že přicházíme pozvolna o svobodu médií, osvětila. Česká média mimo České televize vzala potom závěr z plenárního zasedání. To byl takový Babišův trik. Když přišlo málo poslanců, těch, kteří jsou v tom angažovaní, hned rozeslal po sociálních médiích zprávu: Lidičky, podívejte, nikdo nepřišel. A potom, závěr řekl jeden nikoli z hlavních reprezentantů a ten nekriticky převzala česká média jako definitivní. Ve skutečnosti téma bylo projednáno věcně, bylo registrováno určité nebezpečí pro svobodu médií a závěr, že je vše v pořádku, nezazněl,“ uvádí.

I prezident Zeman ohrožuje liberální hodnoty, když připravuje půdu pro znovuzvolení Babiše. Tím, že zpochybňuje demokratické hodnoty, relativizuje, otevřeně poklonkuje diktátu, ať už je to ruský nebo čínský prezident.Džamila Stehlíková

Když vidíte účel, tolik vás to nepálí

Spolu s moderátorkou se vrací také k okolnostem svého odchodu z kabinetu ministrů. „Můj odchod měl pragmatický cíl. My jsme z vlády potřebovali dostat Čunka. Protože jeho skandál a výroky stran Romů byly už neúnosné. Stejně jako Valachová přiměla odejít Babiše, i když v té době sama ještě neodešla, byl to stejný manévr. Když vidíte účel, tolik vás to nepálí. Nezabýváte se tím, že vás někdo vyhodil, ačkoli vaše práce byla dobrá. Ale vidíte, že je to vaše rozhodnutí vytlačit někoho. Což Čuněk učinil a za několik dní opravdu rezignoval,“ vysvětluje.

„Když jsme se dohodli na strategii, pochopitelně to pro měl byl velký šok. Kdo mě z toho dostal, řekla bych dokonce psychoterapeuticky, byl Michael Kocáb,“ dále komentuje Stehlíková svou rezignaci na post ministryně v druhé Topolánkově vládě a pokračuje: „Měsíc jsem mu předávala agendu. Byl se mnou. Neustále jsme rozebírali mezilidské vztahy. I na vládě pracoval úplně jinak. S každým podřízeným jednal jako s kamarádem, s nímž má společný podnik. Jestli jste si všimli po mém odchodu, ani jednou nezmínil,.že jsem udělala politickou chybu.“