Velikonoce jsou vzkříšení. A je to doba, kdy člověk může s něčím pohnout, soudí farářka Sandra Silná

11. duben 2020

„Musím mít ráda lidi. Nebo nemusím. Ale mám. Těžko by se mi dělala farářina, kdybych chtěla být samotářka a poustevnice. To by nešlo. Pak je nutné mít schopnost naslouchat, netlačit svůj názor a mít vůbec na lidi čas. To je, myslím, dnes obrovská akvizice,“ říká o základu svého povolání farářka Církve československé husitské Sandra Silná, host Osobnosti Plus. (repríza)

Čtěte také

Osm let zastávala pozici generální sekretářky Ekumenické rady církví v České republice. „Moje éra v Ekumenické radě skončila, když kardinál Duka ještě své aktivity tolik neměl. A nejsem za ně ráda. Myslím, že kardinál nemusí být tak politicky angažovaný. Myslím, že se to dá dělat i z jiného úhlu.

Papež se jistě svým způsobem také motá do politiky, ale dělá to, řekněme, lidsky. Není to politikaření. Stačí srovnat, na jakých typech akcí se ti dva lidé pohybují, tak je vám, myslím, ten jeden z nich tak nějak lidsky bližší. Ani si nemusíme říkat, kdo to je,“ vysvětluje své působení v orgánu sdružujícím křesťanské církve.

Kostel, pivo, včelín

Farářka, která nenaplňuje tradiční představy, má na ruce tetování, vaří vlastní pivo a chová včely. „Já jsem se chtěla učit řemeslo. Na Břevnově jsem měla ve farnosti souseda, který je vystudovaný hispanista a začal ve 30 jezdit s kamarádem na učňák do Kladna, protože se chtěl stát truhlářem.

Ona se tím inspirovala a vybrala si pivovarnictví. „Protože to má například v Belgii velkou tradici mezi mnišskými řády. Kláštery se tam takhle živí. V době, kdy jsem se rozhodovala, už byla na spadnutí odluka církve od státu, a já si říkala, že by to mohla být do budoucna možnost, jak zkusit živit farnost,“ vysvětluje.

Velikonoce jsou vzkříšení. A je to doba, kdy člověk může s něčím pohnout, začít něco jinak. Jakoby mocný hlas, který vzbudil Lazara z mrtvých a který volá: Snažte se přijít na to, kdo jste, proč jste sem do světa přišli, jaká je píseň vašeho srdce. Co chce ven.

Sandra Silná

„Mám sen, že budu ve svém kostele čepovat vlastní pivo v hospodě, co tam dole máme, a budu si u toho povídat s lidmi,“ říká Silná. „Je to asi taková idealistická představa, ale připadá mi, že to spolu souvisí, že s lidmi jste jakožto farářka spojena na duchovní úrovni, na bohoslužbách. Ale pak je tam i lidová rovina, kterou v Husitské církvi máme od počátku. To, že jste s farníky spjati i na neformální úrovni.

Materialismus přebíjí duchovno

Silná upozorňuje na bolavou otázku orientace na materiální hodnoty v naší společnosti. Podle jejích slov takový zákon uspokojí právě takto orientovanou populaci. „Je to určitá koncentrace na materiální stránku života. Jen na to, co si člověk může obstarat, nebo vyrvat sám. Ale už tam absolutně chybí duchovní strana života, která tady ale stále je.

Jako farářka se vnímám jako člověk, který by se měl snažit sjednotit oba tyto aspekty. Nejde se tvářit, že materiální věci nejsou. Jde ale o to se nezaseknout jen na nich.“

Proč se Sandra Silná rozhodla založit včelín a chovat vedle vaření piva také včely? Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí.

autoři: Barbora Tachecí , Kateřina Tesařová
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.