Nejsem člověk, který by se ze sebe zbláznil, říká Vladimír Franz

Hudební skladatel, výtvarník, básník a dramatik, akademický profesor a pedagog Vladimír Franz se narodil 25. května 1959 v Praze. Od počátku 80. let skládá scénickou hudbu, za niž získal řadu ocenění, věnuje se také volné hudební tvorbě a kompozici hudby filmové, televizní a rozhlasové. Základními tématy výtvarného díla Vladimíra Franze je jednak ambivalentnost vztahu člověka k přírodě, pomíjivost lidských zásahů do krajiny a postupné mizení jeho stop v nemilosrdně obrodivém kontextu elementární přírodní energie. Od roku 1991 působí jako pedagog na Divadelní fakultě AMU a od roku 2016 na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V roce 2012 se stal kandidátem do voleb na úřad prezidenta České republiky. V lednu 2014 jej hnutí ANO nominovalo jako kandidáta na post náměstka ministra kultury, nakonec se stal ministrovým poradcem. Pozornost českých i světových médií zaujímá především svým nezvykle rozsáhlým tetováním.

„Během prezidentské kampaně jsem si v takovém tom patře superdebat uvědomil, že to byla spíš taková hra na školu – jak dělá kravička, jak dělá kozička, jak dělá kozička, kdyby vypadala jako užovka. Často to vypadalo, jako když to cílí na ministra financí, na ministra práce, na premiéra. Ale nepadlo tam, co by měl prezident být a co by měl opravdu dělat,“ pokračuje Franz a domnívá se, že by hlava státu vůbec měla především být.

„Vzpomínám si, když Otakar Vávra ve věku přes devadesátku chodil každý den na oběd do kavárny Louvre. Je tam spousta lidí, cizinců, Čechů a byli zabrámi do svého. Otakar Vávra vešel a všichni – Japonci, Američani, Angličani se otočili jako jeden muž a zmlkli. Přestože na sebe nijak neupozorňoval. Myslím, že je to jedna dispozice, taková dirigentská.“ Jako druhou významnou věc prezidenta vnímá Franz ústavní slib, dodržování zákonů a zastávání práva všeho lidu.“

Nepotřebuji dceři předat trafiku

„Dceři je už devětadvacet a rozumíme si, jde si samozřejmě ale svou cestou. Nikdy jsem netlačil na to, aby šla uměleckou cestou. Nejsem z těch rodičů, kteří by potřebovali předat svou trafiku. Myslím, že v dnešní době je výhoda, že je strašně moc povolání a člověk si může vybrat. Život je proto, aby se žil,“ říká Franz o vztahu ke své dceři.

Dopracoval jsem se do roviny, že nejsem fanouškem. Nakonec jsem nebyl fanouškem ani sám sebe, když jsem kandidoval na prezidenta.Vladimír Franz

Díra v ementálu

„Všechny obory se posunují. Mám dnes pocit, že správný sochař by měl tančit a naopak skladatel by měl vařit v nějakém pořadu a operní zpěvák by měl hrát hokej. A takto to vypadá, protože se neustále hledají hranice a obory se za ně posunuly. Připomíná to díru v ementálu, která je už sto metrů za ementálem a snaží se dokázat, jak je důležitá,“ hovoří Vladimír Franz v metaforě o současné formě opery. „Teď se zkoumá, jestli je také operou, když někdo jede tramvají,“ s lehkým cynismem dodává.