Profesor Martin Hilský: Trápí mě lidská lhostejnost a hloupost

Překladatel, anglista, propagátor nejen Shakespeara, ale anglické literatury a kultury jako takové, to vše je profesor Martin Hilský. V rozhovoru s Barborou Tachecí ale říká, že se necítí jako renesanční svatý muž. Přiznává, že býval trémista, ale už to přešlo.

Trápí mě lidská lhostejnost, trápí mě hloupost a naprosto nesnáším a nechápu násilí. Profesor Martin Hilský

„Už mám jen tu zdravou trému, která trochu zvýší adrenalin, ale nezpůsobí takzvaný blackout, to znamená to zatmění, kdy všechno zapomenete. Tak to už se mi neděje. Ze začátku pro mě byl problém stát na univerzitě před studenty, ale možná to bylo dobře, protože tím spíš jsem si dal záležet na tom, abych se to naučil a psychicky to zvládl. A pak to najednou pominulo,“ říká Martin Hilský.

Abstinenční příznaky po Shakespearovi

Osobně nemá moc rád, když je označován jako shakespearolog. Prozradil na sebe, že když dokončil překlad Shakespearova díla, dostavily se u něj abstinenční příznaky v míře, kterou nečekal. „Je to takový ten pocit, který, myslím, každý zná, že když něco většího doděláte, tak se vám uleví a máte radost, že to je, ale zároveň si uvědomíte, že protože jste to dělala s určitým osobním nasazením, neřkuli s láskou, tak najednou je vám líto, že to už není,“ popisuje své pocity profesor Hilský.

„Pro mě byl problém po Shakeseparovi vůbec něco překládat, protože takové zadání já už nikdy nedostanu,“ svěřuje se Martin Hilský a pokračuje: „Pro mě překlad není second hand, pro mě je to vlastně tvůrčí práce, která je samozřejmě spjatá s tím originálem. To, co dělá Shakespeare s jazykem, to prostě nemá obdoby ani v anglické renesanci.“

Proč neemigroval do Anglie?

„Z Oxfordu jsem se vrátil ze dvou důvodů. První důvod byly rodinné záležitosti, mně zemřela v osmašedesátém matka, moje budoucí žena byla tady. Druhý důvod byl pracovní – já jsem v té době chtěl být překladatelem a hlavně mě napadlo, že chci být anglistou v Čechách, protože tady mohu být jako anglista užitečnější. Říkám to s tím, že vím, že tehdy emigrovat bylo velmi snadné, zvlášť z Oxfordu,“ vysvětluje Hilský.

Zalitoval někdy? „Ne, nikdy. Nezalitoval jsem nikdy, třebaže bych měl určitě snazší život, pohodlnější život možná. Já jsem se stal občanem druhé kategorie na fakultě, neměl jsem ani pracovní smlouvu, pouze půlroční, takže jsem nepotřeboval žádnou výpověď. Samozřejmě jsem nemohl mít tu kariéru vědecko-pedagogickou, jaká byla běžná, respektive měl jsem všechno pozdržené.“

S Barborou Tachecí si profesor Martin Hilský povídal i o svém psaní pro Odeon, o situaci na anglistice za normalizace nebo o hudbě řeči.