Zdeněk Štěpánek nebyl nikdy v odboji, to už jeho rodině ale nevadilo, říká Tereza Brdečková

„Ze všech svých prací a profesí nejraději sedím u stolu a píšu. Sama,“pokračuje o svém povolání host Barbory Tachecí a dodává: „U románů, zvlášť, když píšete česky a nemáte moc naději na překlad, tak je u toho někdy ale člověk skutečně katastrofálně sám, a to je potom takové povídání v rozhlase nebo pořad v televizi docela vysvobozením.“

Filmová kritička, novinářka, publicistka, spisovatelka, scenáristka, překladatelka a moderátorka Tereza Brdečková se narodila 10. února 1957 v Praze. V roce 1976 maturovala na pražském Gymnáziu Jana Nerudy, poté vystudovala obor střihová skladba na FAMU, kde nyní jako pedagožka působí. Po revoluci pracovala jako dramaturgyně Filmového studia Barrandov (1990–1992). V roce 1991 se stala programovou ředitelkou MFF Karlovy Vary, v letech 1999 až 2003 byla nejdříve programovou ředitelkou, od roku 2004 do roku 2006 pak hlavní dramaturgyní Febiofestu. V roce 1995 obdržela cenu Českého literárního fondu Stříbrná křepelka za nejlepší kulturní publicistiku. V České televizi měla v roce 1997 vlastní kulturní talkshow Na tenkém ledu. Od téhož roku natáčela s režisérem Zdeňkem Tycem cyklus Ještě jsem tady s podtitulem Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou. V roce 1999 byl tento pořad oceněn Syndikátem novinářů v soutěži Žijeme spolu jako nejlepší televizní pořad o seniorech. V roce 2017 Česká televize odvisílala televizní seriál Bohéma podle jejího scénáře. Jako redaktorka působila, nebo stále působí v Respektu, Lidových novinách, Týdnu, českém vysílání BBC a v Českém rozhlase. Je dcerou scenáristy a režiséra Jiřího Brdečky a manželkou písničkáře Jiřího Dědečka.

Bohéma není dokument

Jako autorka scénáře českotelevizního seriálu Bohéma, který měl premiéru v roce 2017, se spisovatelka setkala s vlnou kritiky. „Pořád jsem někde šmejdila po rozhlasech a novinách. Kdybych seděla doma, udělala bych lépe,“ reaguje na situaci a dodává, že tři měsíce kvůli odmítavým postojům a potřebě se veřejně bránit nebyla schopna žádné další práce: „Měla jsem ale dojem, že se věci mají uvést na pravou míru. Nepoužívali jsme žádné špatné historické prameny, byli jsme v právu.“

Pocity v mém životě pro mě nehrají příliš velkou roli. Jsou součástí toho, co dělám. Důležité jsou ale činy.Tereza Brdečková

Brdečková však přiznává, že z úst postav reálných českých umělců a politiků vycházely i věty někoho jiného. „To není dokument. Projev Zdeňka Štěpánka není kopií projevu, který Zdeněk Štěpánek pronesl ve skutečnosti. Pracuje se tam s úplně jinými prvky. Když máte tak krásnou větu jako “O nás, bez nás.“, tak přestože ji pronesl někdo jiný, vložíte ji této postavě do úst."

A o herci, který má v seriálu jednu z hlavních úloh, hovoří dál: „V Bohémě je situace, kde je Zdeněk Štěpánek v odboji. Zdeněk Štěpánek nikdy v odboji nebyl. To jsme si vymysleli, protože se nám to hodilo. Zajímavé je, že jeho rodině tohle vůbec nevadí. Na to nás nikdo neupozorňoval,“ dodává a reaguje tak na stížnosti vnuka zmíněného národního umělce, novináře Erika Taberyho, který se ohradil proti faktickým nepřesnostem.

Klub sirotků

Tereza Brdečková následovala stopy svého otce, scenáristy a režiséra Jiřího Brdečky. „Tatínkův vliv se projevoval velmi silně. Taky se dost kamarádíme s Trnkovými, Hoffmeisterovými nebo s Blankou Sokolovou. Já tomu říkám z legrace "Klub sirotků", ale oni by s tím nesouhlasili. A vždycky vidíme, že vliv našich otců byl velmi zásadní a důležitý."