Josef Skupa

Skupa se tak vrátil téměř domů, neboť ačkoliv byl rodákem ze Strakonic, s Plzní bude spojena nejzásadnější éra jeho života. Ještě před koncem války a mocnářství Skupa se svou loutkou Kašpárka pohřbíval monarchii posměšnými říkánkami a písněmi. To ale byl jen začátek – Skupovi brzy došlo, že pro realitu nové republiky už staré loutky nestačí.

Vymyslel proto novou koncepci – elegána, který je k smíchu, už jen tím, že chodí ve fraku a v dřevácích. Náfuku, který se fundovaně vyjadřuje ke všemu, aniž by rozuměl čemukoliv, a který o pár let později dostal navíc potomka, o kterého se vlastně vůbec není schopen starat kvůli svým flámům a záletům. Zkrátka – začátky dvojice S+H byly o dost jiné, než je pamatuje generace dnešních dospělých. S+ H z éry Miloše Kirschnera jsou už součástí jiného světa, neméně inteligentního a hravého, my ale v Portrétech tentokrát zůstaneme ve světě Skupově. Dozvíme se mimo jiné, jaká byla podstata úspěchu Josefa Skupy ve dvacátých a třicátých letech, jak univerzálním divadelním talentem byl, jak vypadaly první gramofonové nahrávky slavné dvojice nebo jaká byla politicky „nejpodvratnější“ hra Skupova divadla z přelomu let 1938-39 Kolotoč o třech poschodích, odvážná alegorie na situaci republiky po Mnichovu. A dostaneme se i ke vzácnému silvestrovskému záznamu z roku 1952, kdy Spejbl vykládá svému potomku smysl slov, která už zdánlivě pozbyla svou úlohu ve společnosti.

Skupův humor byl – a člověk to ocení spíše v dospělosti – nadčasový, často dadaistický a inspirovaný kabaretem, a do značné míry odrážel dilemata moderního člověka. Občana, který je ve své důstojnosti často směšný, ale někdy ve své směšnosti i důstojný. Skupův Spejbl a Hurvínek jsou zrcadlem člověka, který se v chaosu světa často ztrácí a jen s největším vypětím sil je schopen v něm přežít.