Arthur Koestler – spisovatel, který Stalinovi nenaletěl

Koestler patřil k významným levicovým intelektuálům první poloviny dvacátého století, nějakou dobu pobýval v izraelském kibucu a nadchl se i pro komunistickou ideologii. Vystřízlivění ze Stalinovy říše i samotného sovětského vůdce přišlo nejpozději v době moskevských procesů ve druhé polovině třicátých let. Koestler tehdy vystoupil z komunistické strany Německa (a nejspíš přestal také působit jako agent Kominterny) a jako jeden z prvních se pustil do literárního zpracování tragické situace člověka, který byl nespravedlivě uvězněn a teď přemýšlí, nakolik svým věznitelům vyhovět.

Pokud někomu připadá tento druh uvažování zvrácený, má pravdu, jenže právě takhle často uvěznění členové komunistické strany uvažovali. Sloužit straně až do roztrhání těla a v případě potřeby se obětovat i tím, že přiznám i ty největší lži, jen aby zůstal čistý štít straně.

Kostlerův román Tma o polednách, jehož hlavním hrdinou je právě nespravedlivě uvězněný aparátčík, se stal zřejmě nejslavnějším dílem Arthura Koestlera, a věhlas této knihy výrazně převýšil jeho ostatní díla. Mimochodem, většina jeho knih dodnes v češtině nevyšla. Ale kdyby nic jiného, právě svým nejslavnějším dílem se Koestler stal řadí k jasnozřivým analytikům totalitních systémů, tak jak je dvacáté století poznalo.

V Portrétech tentokrát uslyšíte kromě brilantního, místy velmi ironického koestlerovského eseje filozofa Stanislava Komárka také ukázky z dramatizace Tmy o polednách. Půjde o zajímavou konfrontaci, protože k dispozici jsou dramatizace dvě: jedna vznikla v roce 1993 v Českém rozhlase a druhá počátkem padesátých let v mnichovských studiích Svobodné Evropy.