Eric Hobsbawm – uznávaný historik, který do konce života obdivoval Marxe

Eric Hobsbawm, který vymyslel také koncept dlouhého a krátkého století, ve své pracovně - Foto: Fotobanka Profimedia

Eric Hobsbawm, který vymyslel také koncept dlouhého a krátkého století, ve své pracovněFoto: Fotobanka Profimedia

„Když lidstvo přežilo dvacáté století, není vyloučeno, že přežije i jednadvacáté s jeho katastrofami,“ napsal v roce 2006 britský filozof Eric Hobsbawm.

Znamenitý diskutér – ale levičák 

Tento přesvědčený marxista a výrazný kritik kapitalismu toho zažil hodně – jeho život je ohraničen letopočty 1917 a 2012. Zůstalo po něm i mimořádné dílo: stal se mezinárodně uznávaným historikem, specialistou na 19. a 20. století. Je například podepsán pod detailní analýzou své epochy s názvem Věk extrémů – krátké 20. století

Právě Hobsbawmovi je připisován výrok, že „krátké“ dvacáté století začalo až rokem 1914, tedy vypuknutím první světové války, a skončilo už roku 1991 rozpadem sovětského impéria. Největší popularitě se Hobsbawm těšil v 60. a 70. letech minulého století, kdy jeho myšlenky poskytly intelektuální oporu levicovému aktivismu na Západě. 

Hobsbawmovu historickou práci a jeho vědeckou a publicistikou činnost přiblížuje v dalším pořadu z cyklu Portréty historička Doubravka Olšáková.

A přestože jeho levicová orientace byla pro mnohé „problémem“, je považován za jednoho z nejlepších anglosaských historiků zabývajících se 19. a 20. stoletím. Byl znamenitým diskutérem a především znalcem neuvěřitelného množství pramenů k moderním dějinám. Výrazem mezinárodního respektu bylo i udělení osmnácti čestných doktorátů. 

Co vyřeší naše problémy? 

Hobsbawm, který byl synem Rakušanky a britského Žida s polskými kořeny, prožil dětství ve Vídni, mládí v Berlíně a většinu života pak v Británii, kde vystudoval historii na univerzitě v Cambridge a dlouhé roky působil coby vysokoškolský profesor. „Každý historik zažil svou dobu a ta utváří jeho perspektivu, z níž nahlíží svět,“ napsal později Hobsbawm. 

Hobsbawm byl uznávaným historikem, ale také celoživotním marxistou - Foto: Wikimedia Commons, Rob Ward,  CC-BY-2.0

Hobsbawm byl uznávaným historikem, ale také celoživotním marxistouFoto: Wikimedia Commons, Rob Ward, CC-BY-2.0

„Ta moje perspektiva má v základech – kromě jiných materiálů – dětství ve Vídni ve 20. letech 20. století, tedy dobu Hitlerova vzestupu v Berlíně. To předurčilo mou politiku a můj zájem o historii. A také je tam Anglie, a zvláště Cambridge ve 30. letech, která obé jen potvrdila.“ Déle než padesát byl Hobsbawm členem Komunistické strany Velké Británie (CPGB); od členství ho neodradilo ani brutální sovětské potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku v roce 1956, ani invaze sovětských a dalších vojsk do Československa v roce 1968. 

„Rok 1956 vyvolal v CPGB velkou diskusi. Rok 1968 už vůbec ne,“ řekl Hobsbawm. Pohled na miliony nesvobodných obyvatel Sovětského svazu a jím ovládaných satelitních zemí jej nejspíš nedojímal – socialismus si spojoval s Marxem, kterého do posledních okamžiků svého života obdivoval. 

„Komunistický manifest teoretiků beztřídní společnosti Karla Marxe a Bedřicha Engelse je strhující předpověď dopadů globalizace na společnost na konci 20. století. Žádný z velkých problémů, před nimiž lidstvo stojí na začátku 21. století, nemůže být vyřešen na základě neomezeného hospodářského růstu a technického pokroku, tedy principů, které jsou pro rozvinuté západní země stále určující,“ řekl Hobsbawm v roce 2008. 

Obojí je na odpis 

Hrob Erica Hobsbawma - Foto: Wikimedia Commons,  Ethan_Doyle_White,  CC-BY-SA-4.0

Hrob Erica HobsbawmaFoto: Wikimedia Commons, Ethan_Doyle_White, CC-BY-SA-4.0

Zatímco jeho práce o historii mu vynesly celosvětovou proslulost, opatrná a daleko kritičtější byla odborná veřejnost k jeho odhadům dalšího vývoje. Například v roce 1990 varoval před německým nacionalismem a před tím, že sjednocené Německo bude pro sebe žádat území, o která po roce 1945 přišlo ve prospěch Polska. Ve stejné době předvídal, že bývalé komunistické země skončí po roce 1990 jako vojenské nebo silně pravicové režimy. 

„Bezmoc se týká jak těch, kteří věří v to, co vede k čistému tržnímu kapitalismu bez státu, svým způsobem k jakémusi mezinárodnímu buržoaznímu anarchismu, i těch, kteří věří v plánovaný socialismus, který je neposkvrněn soukromými výdělečnými zájmy. Obojí jsou na odpis. Budoucnost, stejně jako přítomnost a minulost, náleží smíšené ekonomice, v níž je veřejné i soukromé navzájem propleteno tím či oním způsobem. Jak ale? To je dnes ten problém pro každého, zvláště však pro levici,“ řekl v roce 2009 v rozhovoru pro The Guardian. 

Když Hobsbawm, označovaný také jako „teoretik konce dějin“, v pětadevadesáti letech zemřel, v nekrologu v Daily Telegraph napsali: „I když byl mezinárodně uznávaným historikem a rozsah jeho znalostí i podrobných sond do dějin 19. a 20. století byly impozantní, zůstává faktem, že nepřestal hájit totalitní komunistické praktiky i v dobách, kdy to dávno přestalo být moderní nebo prostě jen udržitelné.“ 

Autor:  David Hertl
Pořad: Portréty  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: čtvrtek 20:05  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace