Jana Sternová: Snídaně u Reagana

Jana Sternová byla mluvčí Charty 77 společně s Václavem Bendou a Janem Rumlem - Foto:  ČTK

Jana Sternová byla mluvčí Charty 77 společně s Václavem Bendou a Janem RumlemFoto:  ČTK

Když uklízečka Jana Sternová podepsala 27. prosince 1976 prohlášení Charty 77, byl to jen další krok v životě plném nečekaných zvratů. „Byla ochotná a vstřícná, zároveň ale pevná v názorech i vystupování,“ vzpomíná Marie Rút Křížková, mluvčí Charty 77 v roce 1983.

Rodina v odboji 

Narodila se 6. března 1921 jako Jana Volková v Dobřanech u Plzně v úřednické rodině. Ještě než byla v roce 1940 zatčena gestapem, stala se profesionální baletkou. Gestapo si tehdy nepřišlo jen pro ni, ale i pro její matku – a obě skončily v internaci, naposledy v lágru ve Svatobořicích. 

Zrůdný nacistický režim je tam poslal coby rukojmí za jejich bratra Aloise Volka, který byl od začátku války v zahraničním odboji. Coby navigátor v hodnosti štábního kapitána působil u 311. bombardovací perutě RAF v Anglii; roku 1943 byl vyznamenán Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem. V polovině března 1945 Volek zahynul v letadle, které startovalo z britské základny na ostrově Terceira v Azorském souostroví a na jehož palubě byla polská vojenská delegace, která se vracela ze Spojených států do Anglie. Krátce po startu letadlo ztratilo výšku i směr a roztříštilo se o skalní útesy. 

Životní příběh zapomenuté mluvčí Charty 77 připomene v dalším pořadu z cyklu Portréty publicista Pavel Hlavatý.

Válku nepřežil ani otec Jan Volek, který se účastnil domácího odboje a podle některých informací byl spojen se sovětskými agenty v Protektorátu. Byl zatčen a popraven sekyrou v roce 1943 v Berlíně – Plötzensee. 

Tanečnice, úřednice, uklízečka 

Z doby internace Jany Volkové ve Svatobořicích se dochovala vzpomínka jejích přátel, podle kterých se mladá tanečnice významně zapojovala do kulturního života v táboře; především tam založila divadelní soubor. Po válce byla Jana Volková rok v angažmá v Národním divadle jako členka baletního sboru, měla spolupracovat i s E. F. Burianem. Působila také ve Východočeském divadle v Pardubicích a nakonec v Karlových Varech, kde vedla taneční školu a divadelní soubor. 

Po válce Jana Sternová, tehdy ještě Volková, působila v Národním divadle. Měla spolupracovat i s E. F. Burianem - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Po válce Jana Sternová, tehdy ještě Volková, působila v Národním divadle. Měla spolupracovat i s E. F. BurianemFoto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Po válce se provdala za Vladimíra Sterna, pracovníka ministerstva vnitra, který se v průběhu 50. let vypracoval do vysokých pozic u Státní bezpečnosti. Od srpna 1961 byl náčelníkem rozvědné školy, která zajišťovala výchovu československých „špionů“. Ta měla na starosti jejich jazykovou, politickou, bezpečnostní a bojovou přípravu. 

O skutečných politických názorech jeho manželky Jany Sternové (kromě toho, že byla členkou KSČ) víme jen málo. Manželům zásadně změnil život nesouhlas s okupací v srpnu 1968. Jana Sternová byla z KSČ vyloučena v roce 1969, ve stejném roce následuje i kariérní sestup jejího manžela – z funkce náčelníka rozvědné školy byl odvolán v říjnu 1969. Jana Sternová, v té době vedená jako „úřednice“, se stala uklízečkou. 

Mezi Srpnem 68 a Chartou 

O dalších osudech Jany Sternové se lze více dozvědět z materiálů Státní bezpečnosti, která na ni v roce 1974 založila svazek s krycím názvem Baletka. Má na čtyři tisíce stran – a to přesto, že ho část byla v listopadu 1989 skartována. 

Děti Charty - Foto: Vladimír Staněk

„Sternová společně s manželem udržovala styky s bývalými exponenty Josefem Smrkovským a Františkem Krieglem. Po smrti Smrkovského rozšiřovala pamflet o jeho životě a díle s názvem Vybočil z řady a další antisocialistické písemnosti. Mimo Smrkovského a Kriegla udržovala Sternová styky s Věňkem a Libuší Šilhánovými, Jiřím Hanzelkou a s bývalým příslušníkem Sboru národní bezpečnosti Vladimírem Říhou. Od těchto osob, zejména od Šilhánové, přebírala Sternová a dále rozšiřovala závadové písemnosti,“ napsal kapitán Státní bezpečnosti Jan Ritter. 

V prosinci 1976 Sternová podepsala Chartu77 astarala se zejména o rozepisování materiálů, které Charta vydávala. V lednu 1984 se pak společně s Jiřím Rumlem a Václavem Bendou stala jednou z mluvčích Charty 77. 

Jiřímu Rumlovi a Václavu Bendovi, kteří byli mluvčími Charty 77 spolu s Janou Sternovou, jsme se v Portrétech také věnovali. Díl věnovaný Václavu Bendovi si můžete poslechnout ZDE >>, dva díly věnované Jiřímu Rumlovi ZDE >> a ZDE >>.

Sternová a osm agentů 

„Byla to statečná žena. Stala se mluvčí v těžké době, tehdy nebylo lehké sehnat na to lidi, polovina 80. let byla společně s koncem 70. let obdobím největší represe proti Chartě,“ říká Anna Šabatová. V roce 1984, kdy byla Jana Sternová mluvčí Charty, vydala tato občanská iniciativu řadu pozoruhodných dokumentů, například Právo na dějiny (květen); Právo na informace (prosinec); K situaci řeholních společenství v Československu (prosinec). Mluvčí Charty také v prosinci 1984 navštívili nemocného Jaroslava Seiferta, poctěného Nobelovou cenou. 

Už v následujícím roce se ale ozvaly zdravotní potíže, na přelomu let 1985 a 1986 prodělala Jana Sternová dvě těžké operace a kvůli špatnému zdravotnímu stavu částečně omezila svoji práci pro Chartu 77. Státní bezpečnost situaci vyhodnotila tak, že se v květnu 1987 rozhodla uložit svazek, který na Sternovou vedla, do archivu. 

Samizdatový letáček s portréty zatčených ze 16. ledna 1989 - Foto: Khalil Baalbaki

Samizdatový letáček s portréty zatčených ze 16. ledna 1989Foto: Khalil Baalbaki

Ze závěrečné rekapitulace vyplývá, že na Sternovou bylo v průběhu let nasazeno osm tajných spolupracovníků (TS) StB. Byl mezi nimi například TS Frézař (Jindřich Fairiazl) nebo TS Mao (Zbyněk Fišer / Egon Bondy). Jana Sternová měla nainstalovaný telefonní odposlech, byla jí kontrolována korespondence a nejméně jednou byl v její nepřítomnosti prohlédnut Státní bezpečností její byt. Sama StB konstatovala, že Sternová svoji činnost „značně konspirovala“. 

Za květiny čtyři měsíce podmíněně 

To ale ještě není tečka za životem Jany Sternové. V létě 1988 jí bylo povoleno navštívit dceru, která emigrovala do USA. Zcela nečekaně byla Jana Sternová během pobytu v USA přijata na snídani u prezidenta Ronalda Reagana, který jí poděkoval za její činnost v Chartě. 

A že uložení spisu Jany Sternové do archivu bylo ze strany StB předčasné, o tom svědčí další událost z ledna 1989, kdy se pokusila položit květiny k soše svatého Václava v Praze, aby tak uctila památku Jana Palacha. Byla zadržena (společně s Alexandrem Vondrou, Danou Němcovou, Václavem Havlem a dalšími), obviněna z výtržnictví a v únoru 1989 odsouzena ke čtyřem měsícům odnětí svobody podmíněně na jeden rok. 

Ještě v lednu 1990 je Jana Sternová podepsána s Marií Hromádkovou pod pozvánkou na první veřejné fórum všech signatářů Charty 77. Zemřela 5. září 1997.  

Autor:  David Hertl
Pořad: Portréty  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: čtvrtek 20:05  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace