Jiří Ruml: Díry v hlavě jako daň z blbosti

V Československém rozhlasu pracoval celkem třikrát (1947 až 1955, 1957 až 63, 1965 až 66), během prvního období absolvoval základní vojenskou službu. V letech 1955 až 57 byl reportérem Večerní Prahy, 1963 až 65 pracoval v Československé televizi.

Od naivního komunistického světonázoru dospěl v průběhu 60. let ke stále kritičtějšímu reformismu, který měl ještě před rokem 68 za následek i profesní postihy (např. odchod z rozhlasu v roce 1963).

V letech 1966 až 69 pracoval v nově založeném časopise Reportér, který představoval jednu z absolutních špiček naší tehdejší žurnalistiky. Po srpnové okupaci a na počátku normalizace zahájené ještě bývalými reformními politickými ikonami mu bylo nejprve znemožněno publikovat a v listopadu 1969 byl vyloučen z KSČ.

Od května 1969, kdy byl zastaven týdeník Reportér, nejprve napsal knihu reportáží, na kterou ještě obdržel tvůrčí stipendium – to mu však koncem téhož roku bylo odňato. Od ledna 1970 pracoval jako technický úředník. Po podpisu Charty 77 (jejímž mluvčím byl v roce 1984) musel opustit i toto místo a živil se jako jeřábník. Byl rovněž aktivní ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (v letech 1981 až 82 byl kvůli tomu ve vazbě).

V roce 1987 byl hlavním organizátorem vydávání samizdatových Lidových novin, které v letech 1988 až 89 vycházely pravidelně jako měsíčník. Jejich grafická podoba odkazovala již na skutečné noviny, kromě řady autorů z disidentské sféry (v tiráži byla uvedena jména členů redakční rady) v LN publikovala i řada autorů více či méně oficiálních – byť pod pseudonymy. V říjnu 1989 byl kvůli své práci v Lidových novinách zatčen a propuštěn byl až koncem listopadu téhož roku.

Jiří Ruml|foto: vons.cz

Poté byl šéfredaktorem již legálně vycházejících Lidových novin a v letech 1990 až 92 působil ve Federálním shromáždění jako poslanec za OF a byl předsedou komise pro vyšetření událostí 17. listopadu. Po odchodu z parlamentu se stáhl z politického života a zemřel 20. února 2004.

Vydal: Země v přerodu, 1950, Hodně opožděné reportáže (v samizdatu původně jako Třináct životů) psáno 1969, kdy se vydal po stopách těch, o kterých psal v předchozí knize; knižně až 1990. Znamínko na duši (vzpomínky na dětství a mládí), 1990, Díra v hlavě (vzpomínky na rok 1968 a první polovinu sedmdesátých let), 1990, Kalendárium (přehled událostí roku 1968), 1990, Dialogy s mocí (soubor textů publikovaných v samizdatu), 1995.

Ve dvoudílném pořadu uslyšíte hlas Jiřího Rumla z archivu Českého rozhlasu i některé jeho publicistické texty.

Poslouchejte na Plusu dvoudílné Portréty ve čtvrtek 9. a 16. července ve 20:10 hodin.