Judita Čeřovská zazpívala skvěle cokoli, ale spolupráci s StB se nevyhnula

Jak to bylo na začátku

Kolem života Judity Čeřovské je dodnes řada mýtů a nejasných okamžiků. Už třeba „zrod“ slavné zpěvačky. Podle romantické legendy se vše seběhlo náhodou: v červnu 1957 se zúčastnila soutěže Hledáme nové talenty, kam měla postoupit z předkola v pražském Slovanském domě.

Jak sama popisuje ve vzpomínkové knížce Je po dešti, do Slovanského domu se dostala náhodou – šla kolem v době, kdy se předkolo konalo, zaujalo ji a protože se domnívala, že dokáže zazpívat to, co ostatní soutěžící, dostala se na jeviště, kde ji moderátor představil jako „ženu v domácnosti, matku dvou dětí“.

Soutěžní předkolo vyhrála a postoupila do finále, které se konalo 11. června 1957 v Praze na Štvanici. Tam zazpívala píseň Summertime v doprovodu orchestru Karla Krautgartnera, skončila na 2. místě a vzápětí obdržela nabídku na vystupování v Alhambře, kde začala zpívat už v červenci 1957. S pohádkovým příběhem ale nekoresponduje Čeřovské diskografie, uveřejněná ve stejné knížce.

Vyplývá z ní, že první písničku pro Supraphon nahrála Čeřovská s orchestrem Jiřího Procházky už v prosinci 1955 (Jen ty), další její nahrávka pochází z února 1956 (jde o německou verzi tehdejšího hitu Plují lodi do Triany, Čeřovská ji s orchestrem Dalibora Brázdy nahrála pod názvem Schiffe segeln nach Triana). Čtyři dny před vítězstvím na Štvanici nahrála „žena v domácnosti“ třetí profesionální snímek pro Supraphon s orchestrem Karla Vlacha (Summertime od Georgie Gershwina).

Zazpívala cokoli – bohužel

Řada materiálů o Čeřovské dodnes popisuje její skvělou kariéru v 60. letech a následné složité přežívání v letech 70. a 80. Nejčastěji je vše dáváno do souvislosti s omezenými možnostmi cestování po roce 1969, kdy Čeřovská nebyla schopna vyhovět požadavkům zahraničních producentů a dostavit se například během několika dní do Západního Německa.

Ani to ale není tak jednoduché. Kariéra Judity Čeřovské běžela od začátku po dvou kolejích: zahraniční a domácí. V polovině 60. let skutečně pilně nahrávala pro západoněmecké televize a rozhlasové společnosti. A přestože se ve světě prosadila dříve než Karel Gott, udržet si tam popularitu nedokázala. Sama ve své knížce popisuje, že do Německa přestala jezdit poté, co jí její německý aranžér Willy Hoffmann oznámil, že se s ní neožení. „Dala jsem přednost zájezdu do Sovětského svazu,“ píše Čeřovská.

Karel Gott v roce 1961|foto:archiv Karla Gotta

Omezené možnosti cestování za Západ po roce 1969 byly už jen pomyslnou „poslední kapkou“. Čeřovské intenzivní vystupování v zahraničí se podepsalo na její oblibě doma. Stačí pohled na výsledky ankety Zlatý slavík. Nejlepší umístění v roce 1964 – šestá (je to rok hitů Řekni, kde ty kytky jsou, Malý vůz nebo Dominiku), ještě v letech1965 a 1966 je ve Zlatém slavíku devátá, pak už následuje jen postupný pád.

Judita Čeřovská si nebudovala systematicky vlastní publikum, neměla vlastní kapelu, nevybírala si vhodný repertoár. „Měla skvělý hlas, dokázala zazpívat cokoli. A to byl možná problém – nevyhraněný styl, potácení se od nápadu k nápadu, žádná vlastní jasná cesta. Prostě jen krásný hlas nestačí,“ říká hudební publicista Jaroslav Císař.

Úkoly plnila vcelku dobře

Neznámou kapitolou z jejího života je spolupráce Judity Čeřovské se Státní bezpečností. Poprvé se k ní zavázala v roce 1951, kdy ještě jako pracovnice Centrotexu měla způsobit chybným účetním zápisem škodu ve výši jednoho milionu korun. Následoval vyhazov a odchod do Vagonky Tatra.

Logo|foto:Český rozhlas

Jejích problémů využila Státní bezpečnost a nasadila Čeřovskou (tehdy ještě Štěrbovou) v Tatře na sledování pracovníka technického úseku. Tomu ale vyzradila, jakým úkolem byla pověřena, takže pro Státní bezpečnost ztratila v roce 1953 význam.

Znovu se Státní bezpečnost na Čeřovskou napojila v roce 1961. Měla přinášet informace o vízových cizincích, se kterými přicházela do styku. Spolupráce se odehrávala s vědomím jejího manžela, který byl později Státní bezpečností také získán ke spolupráci. Svazek Judity Čeřovské uložila Státní bezpečnost do archivu v roce 1966, do té doby předala zpěvačka Státní bezpečnosti nejméně sedm zpráv a dva lidé byli na základě jejích hlášení Státní bezpečností „rozpracováni“.

Žádná ze zpráv, které Čeřovská předala, nebyla zatím v Archivu bezpečnostních složek dohledána a není proto jasné, kolik přesně a jakých informací Čeřovská předávala. „V průběhu spolupráce podala několik zpravodajsky zajímavých zpráv, vcelku úkoly plnila dobře,“ konstatuje Státní bezpečnost v souhrnné zprávě z roku 1979. Víc nevíme.