Lavr Kornilov a jeho puč, který se nejspíš nekonal

Lavr Kornilov v Moskvě v roce 1917 - Foto: Wikimedia Commons, Public domain

Lavr Kornilov v Moskvě v roce 1917Foto: Wikimedia Commons, Public domain

K horkému létu ruského roku 1917 patří i konflikt mezi premiérem Kerenským a vrchním velitelem ruské armády generálem Kornilovem. Byl střet slabého premiéra a rázného generála skutečně pokusem o vojenský puč?

Možná to bylo jen nedorozumění 

Po pádu carského režimu počátkem března 1917 se řízení země ujala Prozatímní vláda, současně s ní ale vytvářely paralelní mocenské centrum i sověty. Historikové se shodují, že jakékoli orgány měly ale faktickou moc nanejvýš v místě, kde zrovna zasedaly. 

Měl by vojenský puč v létě 1917 v Rusku smysl? A proč nakonec potlačení „puče“ posílilo bolševiky? Na podobné otázky se pokouší odpovědět historik Jan Adamec.

Rozklad úředních struktur byl nepředstavitelný, v jednotlivých guberniích neomezeně rozhodovali místní vládci – a do toho země válčila. Protože představitelé demokratických sil neměli dostatek moci pro nějaké zásadní kroky, nabízelo se řešení typické pro podobnou situaci: vojenský převrat, nebo lépe – generálský puč. 

Historikové se přiklánějí k variantě, že vlastně šlo o nedorozumění mezi tehdejším premiérem Alexandrem Kerenským a generálem Lavrem Kornilovem. Ovšem nedorozumění možná záměrně vyvolané. 

Hrdina bez urozeného původu 

Lavr Georgijevič Kornilov (1870 – 1918) byl v ruském prostředí mimořádně populárním a schopným generálem. Byl jedním z těch, kteří se vypracovali „z ničeho“. V carské armádě bylo neobvyklé, aby tak vysoce postavený generál neměl šlechtický původ – a Kornilov pocházel z rodiny vysloužilého kozáka. Navíc žil s rodiči na hranicích s Čínou. 

Před 100 lety

Vše dokonale využil: ať už přišel na kteroukoli vojenskou nebo válečnou školu či akademii, rázem patřil mezi jednoho z nejlepších studentů. Exotické prostředí Dálného východu mu dalo znalost netypických jazyků (angličtina, francouzština a němčina byla pro ruskou generalitu samozřejmostí), domluvil se některými čínskými a indickými dialekty a to byl základ pro jeho kariéru rozvědčíka. 

Na počátku první světové války velel brigádě. Byl mužem ověnčeným mnoha řády a provázený pověstí neohroženého hrdiny. V dubnu 1915 padl do rakouského zajetí, podařilo se mu ale utéct a v létě 1916 se opět hlásil v ruském generálním štábu. 

Generál Kornilov v březnu 1917 zatýkal manželku odstoupivšího cara Mikuláše a jeho děti, na vlastní přání se pak vrátil na frontu - Foto: Wikimedia Commons, Public domain

Generál Kornilov v březnu 1917 zatýkal manželku odstoupivšího cara Mikuláše a jeho děti, na vlastní přání se pak vrátil na frontuFoto: Wikimedia Commons, Public domain

Puč prostřednictvím telegrafu 

Shodou okolností Kornilov v březnu 1917 zatýkal manželku odstoupivšího cara Mikuláše a jeho děti, na vlastní přání se pak vrátil na frontu a v červenci se stal vrchní velitelem celé ruské armády. 

Pohled na totální rozklad na frontách i v zázemí jej vedl k zásadnímu vystoupení na státní poradě Prozatímní vlády 15. srpna 1917, kde formuloval tvrdé požadavky: hlavní autorita v armádě se vrátí zpět do rukou důstojníkům, bude znovu zaveden trest smrti pro zběhy a povstalce, budou uvolněny peníze na posílení průmyslu a podporu výroby zbraní a jiné techniky, Rusko bude pokračovat ve válce, dokud nenastane mír. 

Radikální rétoriky se patrně premiér Kerenskij zalekl a mezi ním a Kornilovem mělo dojít k telegrafické komunikaci, kterou Kerenskij vyhodnotil jako Kornilovův pokus o puč a generála odvolal. Kornilov se po obdržení telegramu o odvolání domníval, že Kerenskij padl v Petrohradu do rukou bolševikům a nejedná svobodně – a vyslal do Petrohradu vojáky. Kerenskij tak měl „důkaz“ o puči a bývalého vrchního velitele armády nechal uvěznit. 

Osvobozen byl až v listopadu po bolševickém puči a ihned začal formovat Dobrovolnickou armádu. Jeho boj s bolševiky nebyl dlouhý. V dubnu 1918 jej zabil zbloudilý granát nedaleko Jekatěrinodaru. Byl sice pohřben s vojenskými poctami, ale bolševici po objevení hrobu tělo vykopali a zhanobili. 

Autor:  David Hertl
Pořad: Portréty  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: čtvrtek 20:05  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 17. srpna  2017     Audio  rubrika: Portréty

    Jana Sternová: Snídaně u Reagana

    Když uklízečka Jana Sternová podepsala 27. prosince 1976 prohlášení Charty 77, byl to jen další krok v životě plném nečekaných zvratů. „Byla ochotná a vstřícná, zároveň ale pevná v názorech i vystupování,“ vzpomíná...

     
  • 10. srpna  2017     Audio  rubrika: Portréty

    Anna Marvanová, mluvčí Charty 77 na dva roky

    Byla to temná léta. Trůn moskevských starců převzal po zemřelém Brežněvovi Jurij Andropov, velmoci na sebe mířily jadernými raketami a Sověti pro jistotu sestřelili civilní jihokorejské letadlo, které se odchýlilo z...

     
  • 3. srpna  2017     Audio  rubrika: Portréty

    Marina Cvetajevová – emigrantka uvnitř emigrace

    „V Rusku jsem básníkem bez knih. V Paříži básníkem bez čtenářů. To, co dělám, nikdo nepotřebuje,“ napsala v polovině 30. let ruská básnířka a spisovatelka Marina Cvetajevová.

     

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace